V současné době je ve Francii přibližně pět milionů muslimů, někdy se uvádí i vyšší číslo. Jsou to ale jen hrubé odhady, protože příslušná statistika je z důvodů takzvané politické korektnosti fakticky zakázaná. Přesněji je nicméně znám počet mešit v zemi - kolem 2500. A zhruba 300 se jich staví.
Místopředseda Národní fronty (FN) Florian Philippot nyní kritizoval požadavky francouzské islámské rady na přeměnu křesťanských kostelů v mešity. Francie podle něj nepotřebuje více muslimských svatostánků, nýbrž méně.
Philippot připomněl, že k radikalizaci muslimů dochází až na výjimky právě v mešitách.
Činovník FN tak reagoval i na výroky předsedy Francouzské rady muslimského vyznání (CFCM) a rektora Pařížské mešity Dalila Boubakeura, podle kterého by Francie potřebovala zhruba pět tisíc islámských božích stánků.
K přeměně křesťanských kostelů v mešity Boubakeur říká: "Je to choulostivé téma, ale proč ne. Máme koneckonců podobné zvyky."
Jako příslušnou "zdařilou" proměnu označuje kapli v Clermont-Ferrandu. Stavba byla třicet let opuštěná, než ji úřady v roce 2002 předaly muslimské obci.
Podle představ šéfa CFCM by se počet mešit ve Francii měl zdvojnásobit velmi rychle, a sice do dvou let. Dle kritiků za tím ale není jen snaha o praktikování a šíření a mohamedánské víry. Pikantní je, že rozložení sil ve zmíněné radě muslimského vyznání se řídí podle rozměrů využívaných ploch mešit.
Emírové pomuslimšťují Francii
Ve Francii existuje zákon o odluce státu a církve z roku 1905, podle kterého byly už existující svatostánky zestátněny. Stát převzal pod svou správu všechny kostely a přestal platit duchovní jako státní zaměstnance. Církev od té doby žije z darů a jiných příjmů. Stát hradí náklady na opravu některých církevních budov, jež vlastní.
První mešitu v Paříži postavil roku 1926 stát a předal ji k užívání zdarma muslimům. Vzhledem k rostoucímu počtu nových staveb už ale státní financování není možné, stát na to nemá. Ostatně, socialističtí iniciátoři zákona z roku 1905 vycházeli z toho, že církve budou odumírat. Jak se nyní ukazuje, byla to chybná spekulace.
Financování novostaveb mešit se tak pohybuje více či méně v právní zemi nikoho. A je sporné. Z části, plus minus třetiny, přispívá různým způsobem stále stát, zbytek často financují zahraniční mocnosti - zpravidla fundamentalistické režimy Saúdské Arábie a Kataru.
V takových případech vyvstává, přirozeně, otázka, komu mešity patří. Pařížská vláda se v poslední době snaží toků peněz ze zmíněných zdrojů cizích států bránit. Působí v tom ale spíše bezmocně.
Spolu s výchovou imámů, kteří působí ve Francii, v zahraničí, jde o sporný a nežádoucí vliv ze zahraničí na francouzskou politiku a společnost.
Mešita ze supermarketu
Nad počtem mešit v sousedním Německu visí otazník. Oficiálně dostupná čísla jsou často roky stará. Dle dostupných údajů lze vycházet z toho, že jsou jich téměř tři tisíce. Často se přitom rozlišují tzv. klasické mešity, které mají jeden minaret anebo více. Těch je nejméně 260.
I Spolková republika zná už déle případy přeměny křesťanských kostelů na mešity. Zajímavou novinkou je čerstvá metamorfóza v mešitu jednoho ze supermarketů řetězce Aldi-Süd.
Nové mešita se jmenuje Bait-ul-Wahid-Moschee (v překladu: Dům jedinečných), stojí v Hanau a na ploše 470 metrů čtverečních poskytne místo k modlení až půl tisícovce věřících naráz. Muslimské hnutí Ahmadiyya discounter koupilo za 1,1 milionu eur.
Ještě začátkem roku se řetězec Aldi-Süd ocitl pod palbou ostré kritiky části muslimů, když si na etiketě plastové lahvičky s tekutým mýdlem "Ombia 1001 Nacht" dovolil zpodobnit obrysy mešity. Z řad vyznavačů islámské víry se ozývaly výzvy k bojkotu supermarketu.
Poklonkování muslimům?
Discounter se jim rychle omluvil, prý nechtěl nikoho nijak zranit, a slíbil stáhnout mýdlo z regálů. Mešitou na etiketě chtěl Aldi-Süd jen zdůraznit, že obsah má orientální vůni.
Řetězec nakonec stáhl sporný výrobek přesto, že se ukázalo, že nešlo původně o mešitu, ale o jednu z nejznámějších sakrálních staveb světa Hagia Sofia, Chrám boží moudrosti, původně byzantskou, křesťanskou svatyni v Konstantinopoli, později Istanbulu.
Činovníky Německé islámské konference (DIK) je stavba mešit ve Spolkové republice považována za důležitý krok k integraci islámu v zemi. Stále novými objekty prý muslimská obec vyjadřuje vůli stát se natrvalo součástí německé společnosti.
