Na srbsko-maďarských hranicích mnoho uprchlíků říká, že utekli před válkou v Sýrii či Afghánistánu. Ale mnozí z nově příchozích se netají tím, že se snaží využít pootevření hranic Evropské unie prostě proto, aby se vymanili z chudoby.
Pákistánci, kteří si na ochranu před deštěm natáhli černé odpadkové pytle a postávají u autobusu, jehož cíl ještě neznají, přiznávají, že se rozhodli zkusit štěstí poté, co viděli, že jiní migranti na této cestě uspěli. Původem jsou z Islámábádu či Láhauru a vysvětlují, že je jejich rodiny vybraly k odchodu do Evropy, aby posílali peníze na živobytí, až si najdou práci "v Německu".
"V Pákistánu nic nefunguje, ani elektřina, ani voda, ani ekonomika," poznamenává jeden z nich. "Viděli jsme v televizi, že se jiným lidem povedlo dostat se do Evropy. Víme, že získat víza je příliš složité," dodal jeden z jeho společníků s vyhublou tváří a se starým podnikatelským kufříkem v ruce.
Desítky tisíc migrantů, kteří překročili v minulých týdnech srbsko-maďarské hranice, směřují především do Německa. Tento přítok ještě zmohutněl poté, co Berlín minulý měsíc oznámil změkčení podmínek pro přijetí Syřanů.
Jakkoli další migranti vesměs čelí stejným nebezpečí na stejných trasách přes Turecko, Řecko a Srbsko, zdá se, že klíčí nepřátelství mezi migranty různých národností.
"Situace využívá příliš mnoho lidí. Co se pak stane s námi, opravdovými oběťmi válek," zlobí se afghánský uprchlík. "Utekl jsem z Kábulu, protože se tam neustále válčí," tvrdí, zatímco jeho žena pokládá na koberec rozprostřený na zemi kulatý bochník, jablka a rajčata.
Skupina mladých Syřanů z města Idlib na severozápadě země zdůrazňuje, že utekli před smrtí z rukou zabijáků režimu Bašára Asada a Islámského státu, aniž by skrývali naděje, že také budou moci pomáhat příbuzným, kteří zůstali ve vlasti. Dva z nich vysvětlují, že žili déle než rok v Turecku, aby "vydělali dost peněz", než se vydali do Evropy před opadnutím současné vlny. Konečný cíl? Ještě nevědí, "možná Finsko, protože "tam jsou v informatice mistři světa".
Ostatní Syřané pocházejí z Halabu na severu země a ohánějí se zbrusu novými cestovními pasy, vydanými v Damašku. Ať pravé či falešné, jeví se neocenitelnou propustkou k postavení uprchlíka v Německu.
Mezi všemi unavenými tvářemi chlapík z Konga říká, že utekl před válkou ve své vlasti, ale stále ještě neví, kam půjde. "V jaké zemi se dá nejlépe uspět?" ptá se. Do Maďarska se dostal přes Maroko. Stejnou otázku klade i další migrant, Nigerijec. Ještě nevědí, kam půjdou.
Ať jde o válku, anebo jde, většina těchto migrantů ujišťuje, že jim jde o život. Autobus objednaný maďarskými úřady je převeze do dalších táborů. Ženy nesou své děti zabalené na ochranu před deštěm do pytlů na odpadky. Další se rvou o místo uvnitř a padají na zablácenou zemi kluzkou jako led.
