Uprchlická krize
Migranti našli novou stezku pro útěk do Evropy

Na jihu Evropy se objevila nová migrační trasa - z Maroka přes Alboránské moře až ke španělským břehům. Zatím po ní přeplulo přes tři tisíce lidí, ale vzhledem k tomu, že je Libye zaplavená mirganty, může jejich počet rychle stoupnout.

Poslední květnovou neděli se na moři jižně od španělských břehů odehrálo drama se šťastným koncem. Gumovému člunu s třemi desítkami migrantů na palubě začal hořet motor a hrozilo, že oheň zachvátí celé plavidlo. Měli obrovské štěstí, že je v tu chvíli objevilo portugalské průzkumné letadlo monitorující prostor v rámci mise Frontex. Jeho posádka zalarmovala záchranné složky, ale sama mohla jen přihlížet a natáčet video, které od Frontexu převzala světová média.

"Byla to jedna z nejkomplexnějších operací, jaké jsem kdy zažil," prohlásil poté Tomas García, manažer španělské pobřežní stráže se čtyřiadvacetiletou zkušeností. Do oblasti kolem někdejšího pirátského ostrůvku Alborán (dnes je tu malá posádka španělského námořnictva a maják) vyrazily lodě několika složek, pátrání se zúčastnili i rybáři. Všech 34 lidí, včetně devíti žen, se podařilo vylovit v pořádku. Jiní ale takové štěstí neměli, ve snaze dosáhnout španělských břehů zahynulo od začátku roku do konce dubna 51 migrantů. To je více než na donedávna frekventované trase z Turecka do Řecka, která má letos zatím "jen" 37 obětí.

Pomalá pomoc Africe

Západní středomořská trasa, využívaná spíše sporadicky už několik desetiletí, nyní ožívá. Za letošní první čtyři měsíce po ní připlulo 3314 lidí, tedy třikrát více než loni. Nejde o žádná závratná čísla, ale potíž je v tom, že experti na migraci si zatím nejsou schopni vysvětlit příčiny a nikdo neví, zda lidí snažících se využít trasu přes Alboránské moře nebude přibývat. Vzdálenost od břehů tu činí 140 kilometrů a na gumovém člunu se silnějším motorem se dá překonat za několik hodin.

"Je to znepokojující situace. Tento nárůst znamená, že se více a více lidí snaží dostat do bezpečných zemí a přitom riskují životy v rukou pašeráků," prohlásila mluvčí Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky (UNHCR) ve Španělsku Maria Jesus Vega. Příčiny jsou tu dlouhodobé a souvisejí s vleklou krizí způsobenou klimatickými změnami a válkami v oblasti subsaharské Afriky. Většina migrantů totiž přichází právě odtud.

Co se týče blízké budoucnosti, jsou rizikem konflikty v Mali, Jižním Súdánu, Nigérii a Středoafrické republice. Své členy ale posílají vydělávat peníze i rodiny v relativně klidných zemích, které přicházejí o příjem tím, jak vlivem změn klimatu vysychá zemědělská půda. Vytvořit nové pracovní příležitosti, zlepšit služby, infrastrukturu a přispět k demokratičtější veřejné správě by měly finance svěřenského fondu pro Afriku. Státy EU se na jeho založení dohodly v listopadu 2015 v maltské Vallettě a slíbily ho financovat 80 miliardami eur (dva biliony korun), za minulý rok se z něj ovšem podařilo rozdělit jen 1,5 miliardy eur (40 miliard korun).

Vyhněte se Libyi

Poté co se podařilo uzavřít balkánskou cestu, proudí největší množství migrantů do Evropy z Afriky. Hlavní nápor směřuje do Libye a do Itálie. Letos tuto trasu využilo 62 tisíc lidí, oproti loňsku (53 tisíc) je to zhruba patnáctiprocentní nárůst. Většinu z nich zachrání strážní či humanitární lodě hned u afrických břehů. Zatím to nevypadá, že by pomoc libyjské pobřežní stráži a dohody EU a Itálie s libyjskou vládou národní jednoty přinesly viditelný efekt. Podle Mezinárodní organizace pro migraci v této severoafrické zemi přebývá 800 tisíc až milion běženců čekajících na příležitost dopravit se do Evropy.

Právě přeplněnost může být důvodem, proč to migranti začínají zkoušet i v Maroku. Z Libye se poslední dobou šíří rovněž zprávy o extrémně špatném zacházení se subsaharskými migranty. "Jako bych se ocitl v pekle," vzpomínal před novináři po deportaci do rodného Senegalu na svůj libyjský pobyt Mohammed Sylla. Věznění, ale i obchodování s uprchlíky jako s otroky je podle něho běžné. "Myslel jsem, že tam umřu," dodává.

Autor je editorem ČRo - Radiožurnálu