Poslední prales v Evropě stojí před nejistou budoucností. Na jedné straně stojí ochránci přírody, kteří jsou pro utužení ochrany domova největšího stáda zubrů. Na straně druhé se obyvatelé z okolí Bělověžského pralesa přísnějším pravidlům brání. Obávají se, že by mohla poškodit místní ekonomiku.
Zbytek původního panenského pralesa se rozkládá na ploše 876 kilometrů čtverečních. Nikým neposkvrněný hvozd, ležící na hranici mezi Polskem a Běloruskem, je jednou z největších zalesněných oblastí v Evropě. Na seznamu Světového dědictví UNESCO figuruje již třicet let.
Na polské straně se nyní obyvatelé začali bránit snahám Varšavy o rozšíření chráněné oblasti. Mezinárodní organizace pro ochranu přírody tvrdí, že stoupající teploty a pokles srážek ohrožují prales. Polská vláda se rozhodla jednat a nabídla až 100 milionů zlotých (téměř 600 milionů Kč) regionům, jež by postihla ekologická opatření. Za samotné rozšíření parku zaplatí stát 1,5 až 3 miliony zlotých.
Přesto lidé z okresu Bialowieza (některé obce mají v Polsku status okresu, ale v tomto případě jde o základní územně správní jednotku, pozn red.) nad tučnou sumou nejásají. Obávají se, že jedna z nejchudších oblastí Polska přijde o investory, městské kasy zchudnou a začne propouštění. "Možná si myslíte, že jsme hloupí, když ty peníze odmítáme, ale přišly by na ´zelené‘ investice. My potřebujeme silnice," říká starosta Albert Litwinowicz.
Okres Bialowieza je z osmdesáti procent zalesněný a právě lesnictví je hlavním zdrojem zdejších příjmů. Další peníze putují do Bialowieze ze grantů a další státní pomoci. Pokud by se celá oblast stala přísně chráněnou, padesát dělníků by přišlo o práci. Ti se doposud starají o udržování hvozdu a těžbu dřeva. Prales však musí zůstat neudržovaný, nedotčený.
"Postavit něco uprostřed národního parku s přísnými pravidly ochrany přírody by bylo téměř nemožné. Ale my chceme rozvinout infrastrukturu, zlepšit dopravu," vysvětluje Litwinowicz.
Klima se mění
V okolí Bialowieze nejsou žádná velká průmyslová centra. A turistika? Na prales se sice přijede ročně podívat až 150 tisíc lidí, ale výnosy z tohoto odvětví figurují až na desátém místě příjmů okresu.
Na druhé straně zde prakticky neexistuje nezaměstnanost. Částečně proto, že čtvrtina obyvatel po roce 1990 odešla do měst nebo do západní Evropy za prací.
Známky klimatických změn, jež mohou ohrozit hvozd, se v posledních letech ukázaly v jasnějším světle. "Průměrná teplota vzrostla za poslední půlstoletí o 0,8 stupně Celsia. A to je na prales hodně," varuje Elzbieta Malzahn z Institutu pro výzkum lesa. "Už je to dost, abychom to nazvali změnou klimatu. V létě prší méně, zimy jsou mírnější a končí dříve. Rostliny pak musí začít růst dříve."
I činitelé národního parku varují před nedostatkem vody. Podle nich klesla hladina spodní vody za poslední tři desetiletí o půl metru. "Kořeny borovic a smrků nejdou hluboko, takže jim prostě dojde voda. Jehličnany tu postupně ubývají," říká jeden ze zaměstnanců Bělověžského národního parku Mateusz Szymura.
V panenském hvozdu se prohání až tři sta kusů Zubra evropského, největšího a nejtěžšího přežvýkavce na Starém kontinentu. Zvíře váží může vážit i přes tunu a v kohoutku měří dva metry.
Pohraniční plot
Na chování zubrů se zatím klimatické změny neprojevily, ale podle vědců to je dáno jejich přizpůsobivostí. Prales se za poslední staletí prý hodně změnil. "Problém můžeme vyjádřit i takhle: Jsou změny, za které může člověk, příliš rychlé a nepředvídatelné, než aby se na ně příroda stihla adaptovat?" pokládá si Malzhan otázku, jíž zodpoví až čas.
Politické rozmíšky mezi Polskem a Běloruskem udělaly tečku za společnými snahami ochránit prales. Když Polsko v roce 2004 vstoupilo do Evropské unie, stala se východní hranicí Unie i neviditelná čára protínající Bělověžský hvozd. Na této linii postavili před lety Bělorusové plot, který brání „unijním" zubrům pářit se s "běloruskými".
Genetické rozdíly však zatím nejsou nijak závažné. Do přírody bylo totiž vypuštěno jen několik málo kusů téměř vyhynulého druhu, který přežil krušné časy v Polské zoo.
Vláda potřebuje na rozšíření ochranné zóny Bělověžského pralesa souhlas místních úřadů. Otázkou zůstává, zdali lákadlo velkých peněz lidi v Bialowiezi přesvědčí.
Foto: Profimedia
