V Amsterdamu se pyšní tím, že po deseti letech renovace a výdajích 375 milionů eur (10,25 miliard Kč) mají opět muzeum světového formátu - Rijksmuseum (Říšské muzeum). A aby toho výstavnictví nebylo dost, otevřelo se letos v únoru ve městě ještě další muzeum. Mnohem menší, ale zato mnohem lechtivější. Jde o muzeum prostituce.
Jeho přesný název je Red Lights Secrets - Museum of Prostitution a sídlí, jak jinak, ve světoznámé čtvrti červených luceren De Wallen (Walletjes). Ne úplně přesně to podle původní funkce můžeme přeložit jako "Na valech". Na valech podél městských grachtů, kanálů.
Jde o první výstavní projekt svého druhu v Nizozemsku. Jeho návštěvníci mají po zaplacení sedmi a půl eura vstupného možnost náhlédnout do světa, který zůstává pro většinu lidí tajemným.
V Amsterdamu toto tajemství dráždí představivost zřejmě ještě více než jinde, neboť stovky sexuálních pracovnic sedí za okny jakýchsi výkladů. Co se asi skrývá ve světě za nimi?
Výkladů, v nichž ve světle barevných neonů posedávají spoře oděné dámy všech barev, je nyní v Amsterdamu kolem pěti set. Radnice plánuje, že by se tento počet měl snížit na plus mínus 350.
Tvůrci muzea chtějí informovat návštěvníky jak o historii nejstaršího řemesla v Holandsku, tak o všedním pracovním dnu prostitutek. Muzeum je společným dílem nadace Stichting Geisha, jež zastupuje zájmy sexuálních pracovníků, a zástupců města, kteří přispěli řadou nápadů a něco penězi.
Muzeum zpřístupňuje svět, který znají jen pracovníci(nice) bordelů a jeho návštěvníci. V domácím tisku se však objevuje i kritika, že jde o pohled velmi povrchní.
Venku láká do Red Lights Secrets do prastarého domu, jenž kdysi také býval nevěstincem, lascivní dáma tančící na obrazovce. Po strmém schodišti se nejprve vystoupá k oknu, v němž vysedávají prostitutky. Zájemci si můžou sednout na barokní stoličku a vyzkoušet, jak se na ní ženy okukované stovkami a tisícovkami lidí denně asi cítí.
Za závěsem okna se skrývají pracovní místnosti. V jedné, tak trochu ušmudlané, je standartní pracovna lehkých žen, druhá místnost je luxusní. Další je "mučírnou", v níž pracují dominy, které se specializují na různé druhy sadomaso služeb.
Ke sporé výbavě prvně jmenované místnosti patří i větší plyšový medvěd, vybledlý, žlutý ručník, sprej na vlasy, papírové utěrky, kondomy či peněženka s fotkami dětí některé prostitutky. Svým způsobem to vyjadřuje i tragiku žen "za oknem".
V muzeu jsou ještě další prostory včetně promítací místnosti s filmem o životě prostitutek. Tvůrci muzea zdůrazňují, že jejich dílo prostituci ani nepropaguje, ani se jí nesnaží kritizovat. Snaží se být zcela neutrální.
Návštěvník se také dozví, že lehké děvy dnes za šest hodin pronájmu výkladu platí zhruba 150 eur (asi 4100 Kč) a že jejich zisk od jednoho zákazníka se pohybuje zhruba v rozmezí od 30 do 50 eur.
I když se město už dlouho snaží o nápravu, je smutným faktem, že také v Amsterdamu jsou stále hodně rozšířené nucená prostituce a obchod se ženami. V této oblasti se ale často hodně paušalizuje, už sama definice "svobodné vůle" je složitá a různorodá. Někdo může hovořit o tom, že v Amsterdamu je k prostituci nuceno jen 10 procent dívek a žen. Jiný hovoří o až 90 procentech.
Yolanda van Doeverenová, pověřenkyně města pro prostituci, vyjadřuje naději, že muzeum změní chování alespoň části návštěvníků, turistů, kteří zavítají do vykřičené čtvrti. Podle průzkumů alespoň některou její částí projde 50 procent cizinců, kteří přijedou do Amsterdamu. To je vysoké číslo.
Vstup do muzea prostituce mají jen dospělí od 18. roku věku. Pro mládež je u muzea edukativní centrum.
