Dvaaosmdesátiletý Hermann Lüdeking požaduje po Německu odškodnění za to, že ho nacistický režim jako malého nejspíš vzal rodičům a nechal ho vychovávat německou rodinou. Kdo byli jeho skuteční rodiče, ani kde se narodil, Lüdeking dodnes neví. Případem, který by se mohl stát precedentem, se začne zabývat soud v Kolíně nad Rýnem. Podobným způsobem jako Lüdeking o své skutečné rodiče přišlo za války až 250 tisíc dětí z Československa, Polska a dalších zemí.
Lüdeking vedle identity rodičů nebo země, v níž se narodil, dodnes neví ani to, jak se vlastně jmenoval. Německé jméno, které používá drtivou většinu života, totiž dostal až od nacistů, kteří ho v šesti letech umístili do jednoho z domovů programu Lebensborn (Pramen života). Tam si ho posléze vybrala rodina přesvědčených nacistů.
V rámci programu, který na konci roku 1935 zahájil Heinrich Himmler, se nacisté v souladu s rasovými teoriemi třetí říše snažili přivádět na svět čistokrevné árijce, typicky tedy blonďaté a modrooké děti. Lebensborn také zajišťoval umístění dětí zavlečených do říše na poněmčení z okupovaných území. V domovech programu dostaly tyto děti novou identitu a pod pohrůžkou trestu měly zakázáno mluvit mateřským jazykem. Řada z nich ani více než 70 let po skončení druhé světové války neví, kdo skutečně jsou.
Za práva odebraných dětí už léta bojuje spolek Ukradené děti, který požaduje odškodnění ze strany německé vlády. Ta to ale odmítá s tím, že se na tom v roce 2014 usnesl Spolkový sněm.
Hermann Lüdeking, na jehož případ upozornila veřejnoprávní televize ARD, to ale považuje za nespravedlivé, a rozhodl se proto jít k soudu. Pokud uspěje, mohl by se z jeho případu stát precedent pro řadu dalších.
