"Tu tvou držku už nemůžu ani vidět, s těma svejma sračkama děláš lidem díru do hlavy, dej mi s nima pokoj!" To není standardní hospodská konverzace ani nestandardní (novo)manželský pozdrav při návratu domů. To šéf spolkového kancléřského úřadu Ronald Pofalla poštěkával minulý týden na svého partajního kolegu z řad křesťanskodemokratických poslanců Bundestagu Wolfganga Bosbacha.
Nebylo to v hospodě, ani spolu nejsou sezdáni, jenom "bratr" Bosbach měl jiný názor než partajní vedení: nepřeje si dál rozhazovat stovky miliard německých eur na tak zoufalý projekt, jako je havarované Řecko. Vláda Angely Merkelové chce vypadat moc hezky na všechny strany - technologicky neproveditelné sebemrskačství -, a někdo jí to chtěl hatit.
Takže v zájmu zachování jednotné a "jasné" partajní linie, jednoty názoru, prostě jednotné jednoty, je Bosbach sráč non plus ultra.
Právě spolkoví/říšští* Němci (*nehodící se škrtněte) drží "den německé jednoty", 21. výročí připojení bývalé sovětské okupační zóny fungující pod názvem Německá demokratická republika k Německu. Soudruzi v této republice, jíž jsme říkávali Dederonie nebo Východní Německo, si ovšem jednotné partajní linie hleděli. A jak! Vždyť to byli soudruzi. Jednota byla ve všem.
Mají-li oslavenci guláš v hlavách, k čemu patří slovo jednota a k čemu ne, je obrat "německá jednota" pro svět tak trochu expulzivní nadílka. Mají to slavit ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Rakousku? Nebo i těch pár zbylých Němců v Čechách, na Slovensku a kdoví kde se ještě má připojit?
To je ošemetná jednota. Nebo se tím z Berlína vzkazuje, že opravdové "východní Německo" ještě v Německu zpátky není? Že skutečná německá jednota nastane po připojení Slezska, zbytku Pomořan a znovuzrození Východního Pruska?
To by byla sakrajednota. Žádné partajní sračky, to by byl nářez. Kolik jednotných držek by pak svět nechtěl zase vidět? To raději nic neslavit, určitě ne událost z vůle velmocí, dělat, že nic, a platit, platit a platit.
Po bosmanovsku si postavit hlavu je příliš jednoduché, logické a sympatické. Jeden by řekl: až moc jednotné.
