Německo může omezovat bydliště migrantům pod ochranou

Osobám ze třetích zemí, kterým byla v Evropské unii přiznána ochrana kvůli ohrožení v jejich zemi, mohou úřady omezit místo bydliště v případě, že takový postup napomůže jejich integraci do společnosti. Uvedl to Soudní dvůr EU v rozsudku případu dvou syrských občanů, kteří takové omezení napadly před německými soudy.

Status takzvané doplňkové ochrany může být v EU přiznán občanům třetích zemí, kteří nejsou považováni za uprchlíky, ale přesto je z vážných a prokazatelných důvodů třeba jejich mezinárodní ochrana. Toto postavení v Německu získali i dva občané Sýrie, kteří do země přicestovali v letech 1998 a 2001.

Německé úřady jim také - jako příjemcům sociálních dávek - povolení k pobytu svázaly s povinností mít bydliště jen na určitém místě.

V Německu je to možné ze dvou důvodů - prvním je rovnoměrné vyplácení dávek tak, aby nepřiměřeným způsobem nezatěžovaly státní správu jen v určité části země. Druhým pak je právě snaha o usnadnění integrace cizinců do německé společnosti.

Povinnost ale syrská dvojice právně napadla. Případ nyní v Německu řeší spolkový správní soud, který chtěl od unijního soudu vysvětlení, zda je věc slučitelná s evropským právem.

První z důvodů soud odmítl. Snaha o rovnoměrnou zátěž úřadů totiž podle něj nesouvisí jen s tím, zda konkrétní člověk má či nemá status doplňkové ochrany. Evropské právo však podle názoru unijního soudu nebrání omezit bydliště lidí s doplňkovou ochranou ve chvíli, kdy to pomůže jejich integraci do společnosti.

Na německých soudech ale bude, aby věc vždy posuzovaly v konkrétní situaci konkrétního člověka. Tedy zjišťovaly, zda ve srovnání s jinými případy skutečně u určité osoby povede její povinnost bydlet na konkrétním místě k její lepší integraci do společnosti.