Vyzrazení informací
Německo vypovědělo kvůli Snowdenovi dohody s USA a Británií

Berlín v pátek vypověděl dohody s USA a Velkou Británií umožňující spojencům telefonické odposlechy na území spolkové republiky. Dohody, které pochází z roku 1968, tedy z období studené války, Německo ukončilo symbolicky právě v době, kdy se v zemi vede debata kolem sledovacích praktik amerických tajných služeb, jak je popsal jejich někdejší technický spolupracovník Edward Snowden.

Vypovězení dohod je reakcí na debatu o sledovacích akcích zahraničních tajných služeb v Německu. Z informací, které Snowden nedávno poskytl tisku, přitom vyplývá, že Washington uplatňoval svůj tajný program sledování internetového provozu také u svých spojenců v EU.

Spojené státy viní Snowdena z vyzrazení tajných informací a 30letý muž se nyní ukrývá v Rusku, kde dostal dočasný azyl.

Německo uzavřelo v roce 1968 se západními mocnostmi - Spojenými státy, Británií a Francií - dohody o sledování telekomunikace. Na jejím základě mohli spojenci od Německa žádat výsledky odposlechů německých rozvědek, pokud to vyžadovala bezpečnost jejich vojáků rozmístěných v Německu.

Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle vypovězení dvou dohod označil za "nutný a správný důsledek posledních debat o ochraně soukromí". O osudu obdobné dohody s Francií se podle diplomatických zdrojů teprve jedná.

Vypovězení dohod je zjevně převážně symbolickým krokem, jímž chce německá vláda před zářijovými volbami ukázat, že něco podniká vůči neodůvodněnému sledování občanů, aniž by tím opravdu utrpěly vztahy s Washingtonem a Londýnem. Britské ministerstvo zahraničí v tomto smyslu význam německého kroku bagatelizovalo s tím, že dohoda s Británií stejně nebyla uplatněna od roku 1990.

Jinak to vidí německý historik Josef Foschepoth, podle něhož mohou tajné služby USA, Británie a Francie v Německu nadále zcela legálně sledovat telekomunikaci. Zrušení administrativních dohod na tom prý nic nemění, protože tyto mocnosti prý mohou v Německu nadále provádět odposlechy na základě okupačního práva, které jim bylo přiznáno po 2. světové válce a které mezitím proniklo do německých zákonů.