Mohlo to být tak bezproblémové rozloučení. Poslední návštěva u kolegů z NATO v Bruselu - patrně u vědomí toho, že už dávno začali obracet svůj zájem k její prominentní nástupkyni Hillary Clintonové. Nebyla by to ale Condoleezza Riceová, kdyby stála o jednoduchost. A tak americká ministryně zahraničí ve svých posledních dnech v úřadu ještě vyprovokovala spor o to, jak se má aliance postavit ke vstupu Gruzie a Ukrajiny. Velký úspěch ale nesklidila.
Její požadavek zní: obě bývalé sovětské republiky by měly být přijaty do šestadvacetičlenného bloku, aniž by musely předem projít programem Akčního plánu členství (MAP). Riceová chtěla tento postup přenést na dvě již existující komise, a tím ho urychlit.
Závěr posledního summitu NATO byl přitom jednoznačný: Přistoupení ano, ale až někdy a podle stanoveného postupu. A jen za podmínky souhlasu všech. V důsledku kavkazské války a vnitropolitických sporů na Ukrajině bylo od té doby stále jasnější, že do té doby ještě uběhnou léta.
Iniciativa Riceové přišla proto pro většinu partnerů v NATO poněkud překvapivě. Jestliže Tbilisi a Kyjev už mají zásadní příslib, co by mohla americká ministryně zahraničí sledovat tím, že rozvíří beztak vratkou obrannou alianci? Když Riceová minulý týden zavolala německému kolegovi Franku-Walterovi Steinmeierovi, aby se ho pokusila získat pro svůj záměr, proběhl jejich rozhovor spíše nepříjemně. Sociálnědemokratický vicekancléř od té doby stále znovu opakoval svůj pohled na věc: není "žádný důvod" k otevírání nové debaty o přijatých závěrech.
Po určitém přetahování se v úterý ukázalo, že zůstane - jak si to přálo Německo - u Akčního plánu. Na druhé straně mají být, taková je prozatímní dohoda, posíleny komise NATO-Gruzie a NATO-Ukrajina. "Rozhodli jsme se, že na této cestě nebudou žádné zkratky," řekl poté viditelně spokojený Steinmeier. Cokoliv jiného by patrně Rusko, které považuje přijímání nových členů do NATO za ohrožení svých bezpečnostních zájmů, vnímalo jako nepřátelský akt.
Stále mocněji vystupující Moskva je středobodem strategie. Atmosféra v Radě NATO-Rusko byla mrazivá už před tím, než byla její zasedání po kavkazské válce v srpnu odložena k ledu. Uznání Kosova, konvenční odzbrojení, americké plány na protiraketovou obranu ve střední Evropě, ruské plány na rozmístění raket krátkého doletu v Kaliningradu - seznam sporných bodů je dlouhý.
Nyní chce NATO ještě letos přinejmenším na neformální úrovni znovu mluvit s Moskvou. A na jaře 2009 má pak opět oficiálně zasednout Rada NATO-Rusko. "Nejde to ze dne na den," ví i Steinmeier.
Opětovnou shodou na Akčním plánu členství se teď právě ještě podařilo vyhnout propuknutí ostrého sporu. Britský ministr zahraničí David Miliband si kvůli tomu vzal na pomoc i svou němčinu. Varoval před pokušením spustit v rámci NATO fázi "Sturm und Drang" (bouře a vzdoru). Dělicí linie jsou ale jasné: zatímco Východoevropané kolem 
Estonska a Lotyšska, kde žijí velké ruské menšiny, naléhají na rychlé další rozšíření na východ, Německo a další státy příliš rychlý postup odmítají.
Budoucí americký prezident Barack Obama se ohledně svého kurzu vůči NATO ještě obsáhleji nevyjádřil. Příležitost k tomu bude mít nejpozději v dubnu, až bude aliance dvojím summitem ve Štrasburku a v Baden-Badenu oslavovat 60. výročí svého vzniku. Obama bude mít ale asi nadále silný zájem o NATO. V neposlední řadě i proto, že vojáci NATO se podílejí na misi v Afghánistánu, který je ohniskem americké zahraniční politiky.
V osobních vztazích se každopádně něco změní: německý ministr zahraničí bude mít napříště co do činění s Hillary Clintonovou, která je stejně jako Riceová známa svou mimořádnou cílevědomostí. Steinmeier už poukázal na to, že i s manželkou bývalého amerického prezidenta bude "zapotřebí diskuse v mnoha věcech". Nesouhlasu se nedočkal.
Foto: Reuters, AP
