V nejchudších částech Británie žije takřka šestkrát více žadatelů o azyl než v těch bohatých, zároveň jde většinou o oblasti se silným zastoupením labouristických voličů. Příčinou může být i to, že konzervativci postupují zakázky ubytování žadatelů o azyl soukromým firmám, uvedl server listu The Guardian. Takřka polovina místních samospráv se na rozdělování žadatelů vůbec nepodílí.
Britští poslanci označili současný systém rozdělování žadatelů o azyl v rámci země za "otřesný", "příšerně navržený" a za "hluboce nespravedlivý binec". Žadatelé totiž nejčastěji končí v chudých oblastech severní Anglie, Walesu, ale i skotského Glasgowa, kde převládají voliči Labouristické strany.
Podle dat britského ministerstva vnitra žije 57 procent žadatelů o azyl v té nejchudší třetině země, přičemž ta nejbohatší skýtá útočiště pouhým deseti procentům z nich, poznamenal The Guardian.
Labouristická poslankyně Yvette Cooperová vidí jádro problému v tom, že konzervativci v roce 2012 zakázky na ubytování žadatelů o azyl přenechali soukromým firmám a zároveň na ně vyčlenili méně peněz. Soukromé firmy tak logicky hledaly levné ubytování v chudých částech země.
Člověku žádajícímu o azyl v Británii je nejprve zajištěna střecha nad hlavou, a to i jenom na ubytovně. Má přitom jen malou šanci, že se dostane do Londýna. Ubytování v mnohdy hrozivých podmínkách zajišťují soukromé firmy jako je Serco, G4S anebo Clearsprings. Žadatelé o azyl sice mají nárok na bezplatnou zdravotní péči a jejich děti chodí do místních škol, měsíční přídavek na osobu ale činí jen 37 liber týdně (1150 korun) a žadatelé nemohou do udělení azylu pracovat ani pobírat podporu v nezaměstnanosti.
Na tyto výdaje ale samosprávy finance od vlády nedostávají. Celkem 174 místních samospráv, což je 45 procent z celku, vůbec žádné žadatele o azyl nepřijímá. V roce 2016 požádalo o azyl v Británii 38.517 osob, respektive tři procenta v rámci celé Evropy. Nejčastěji pocházejí z Íránu, Afghánistánu a Pákistánu.
