Portugalský prezident Marcelo Rebelo de Sousa vetoval zákon usnadňující změnu pohlaví bez předchozího doporučení lékařů. Vadilo mu, že by k chirurgickému zákroku mohli volně i nezletilí, u nichž považuje zachování lékařského dohledu za "rozumné".
Rebelo de Sousa poslal podle agentury ANSA zákon zpět do parlamentu, aby změnil příslušnou část týkající se osob ve věku od 16 do 18 let. Dosavadní opatření obecně dovolovala změnu pohlaví transgenderovým osobám od 16 let po předchozí lékařské konzultaci.
Změna pohlaví je proces, který probíhá několik let. Začíná ve většině zemí, které to dovolují, důkladným pohovorem pacienta s lékaři a psychoterapeuty. Po delší fázi podávání pohlavních hormonů následuje vlastní medicínský zákrok změny orgánů. Po operaci následují právní kroky - nové pohlaví musí být úředně ohlášeno.
Následky změny pohlaví jsou pro postižené většinou pozitivní, ale vyskytují se i případy, kdy toho lidé litují a chtěli by zas vše vrátit zpátky.
První doložená zmínka o transsexualitě pochází už z antického Řecka. Ještě ve 20. století většinová společnost se tyto lidi pokoušela "vyléčit" pomocí elektrošoků nebo psychologických terapií, avšak bez úspěchu. Jediným smysluplným řešením se ukázala být operativní změna pohlaví.
První pokusné operace se uskutečnily až na nátlak postižených jedinců ve 20. a 30. letech minulého století v Berlíně, ovšem ještě tajně a bez hormonální léčby. S pochopením úřadů se transgenderové osoby začaly setkávat až od 50. let. Operaci změny pohlaví podstoupilo v USA do roku 1980 odhadem tři až šest tisíc Američanů, v Británii to bylo okolo pěti tisíc osob. Mezi nimi tenistka Renée Richardsová a spisovatel Jan Morris. V současnosti už existuje velké množství specializovaných klinik. V průměru se nechává operovat více mužů než žen.
V Česku se podařilo probojovat změnu pohlaví a s tím související změnu jména a dokladů poprvé v roce 1975 v Brně.
