Větrná energie bez větru? Malý norský ostrůvek, který je průkopníkem v této oblasti, nyní zkouší, jak by bylo možno skladovat tuto alternativní energii pro dny, kdy nevane žádný vítr, píše agentura AFP. Utsira, ležící v Severním moři u pobřeží Norska a je otevřená větru ze všech stran, zkouší nový energetický projekt.
Spočívající v transformaci přebytku elektřiny vyráběné větrnými elektrárnami ve spalitelný vodík.
Inženýr Inge Linghammer, usazen na vrcholku turbíny ve výšce 40 metrů nad zemí, vysvětluje, že se větrné elektrárny ve dnech, kdy vítr fičí příliš silně, nebo naopak vane velmi slabě, zastavují. "Proto potřebujeme pomocný zdroj energie," kyne hlavou směrem k lopatkám elektráren, které jsou zrovna v naprostém klidu.
V příznivých dnech obě turbíny na Utsiře, postavené na pahorku nad červenými dřevěnými domky, produkují více energie, než potřebuje 210 obyvatel. Když nefungují, získává značná část ostrova energii z kontinentu.
Deset domácností má ovšem i nadále větrnou energii, nezávisle na meteorologických podmínkách, a to díky projektu, který byl zahájen v červenci 2004 a umožňuje skladovat energii vyráběnou větrem tak, že ji přeměňuje na vodík.
Elektřina vyráběná z větru rozkládá elektrolýzou vodu na vodík a kyslík. Vodík je stlačen a skladován v nádrži, která pojme dostatek plynu k tomu, aby mohly být pokryty potřeby deseti domácností po dva dny bez větru.
"Utsira má dost větru k tomu, aby byla soběstačná, problémem jsou ale takové dny, kdy není větru dost," vysvětluje Halgeir Oeya, který řídí jednotku pro výrobu vodíku v norské naftařské společnosti StatoilHydro, jež je projektem pověřena.
Zdůrazňuje, že kombinace obnovitelné energie a vodíku je smysluplná v odlehlých oblastech, jako jsou četné ostrovy v Evropě a komunity vzdálené od civilizace v Austrálii, které musely být až dosud zásobovány naftou.
Oeya rovněž podtrhuje, že obyvatelé ostrova, kteří se projektu účastní, nejsou nijak omezováni pokud jde o spotřebu energie, a používají své přístroje bez ohledu na to, zda je vítr či nikoli.
A v době oteplování klimatu vyvolávaného emisemi skleníkových plynů je jejich svědomí čisté: jedinou emisí je zde kyslík, dodává.
Výroba a skladování energie tímto způsobem je však i čtyři roky po zahájení projektu mnohem nákladnější než výroba ve vodních elektrárnách v pevninské části Norska.
StatoilHydro rozhodně nechce vyvíjet tento systém proto, aby konkuroval výrobě energie ve velkém měřítku. Ovšem ani cíle učinit ji konkurenceschopnou na trhu, na nějž je zaměřena - tedy na malé izolované komunity - bude dosaženo až za několik let.
"Dnes to není komerční projekt. Musíme vyrábět v mnohem větším měřítku, abychom byli schopni konkurence, a to bude trvat léta," konstatuje Oeya.
Starosta Utsiry Jarle Nilsen však neskrývá pro inovační technologii nadšení. "Je to fantastický projekt, který přinesl Utsirě užitek," řekl a upřesnil, že počáteční obavy z toto, že větrné elektrárny budou hlučné nebo že se do jejich lopatek budou zachycovat ptáci, se ukázaly být liché.
"Nenalezli jsme ani jediného mrtvého ptáka," ujišťuje.
Navíc projekt pomáhá malé komunitě, aby dosáhla svého cíle nevypouštět v nadcházejících deseti letech do vzduchu žádné emise. Ostrůvek se také stal atrakcí pro turisty.
"Chtějí vidět první projekt s využitím větru a vodíku na vlastní oči," mne si ruce Nilsen.
Foto: Utsira Komunne
