On spí jinde a ona také. Jestliže partneři tráví noc ve dvou oddělených místnostech, může se to zdát málo romantické a může to jistým způsobem vypovídat o partnerském vztahu, že nefunguje zrovna nejlépe. Ne vždy je však tomu tak, píše italský deník La Repubblica.
V Británii podle průzkumu, který si nechala vypracovat společnost Silentnight, lídr ve výrobě postelí a matrací, jen každý pátý pár sdílí společné lůžko. Důvody jsou podle průzkumu především praktické: někdo dlouho svítí a čte si, jiný v noci kolem sebe kope nebo neustále chrápe.
Podle studie National Association of Home Builders bude mít 60 procent amerických domů, které se postaví v nadcházejících dvou letech, samostatné ložnice pro každého partnera. To má umožnit soužití s ohledem na vlastní zvyky a požadavky.
Italský psychoterapeut a klinický psycholog Jacopo Valli uvádí, že v Itálii je situace poněkud odlišná. "Možnost spát v oddělených ložnicích se vzhledem k hospodářské krizi stala pro některé utopií. Domy jsou malé a někteří lidé jsou nuceni pronajímat si jen jeden pokoj.
Netýká se to ovšem těch, kdo si oddělené ložnice mohou dovolit. Pokud se partneři rozhodnou pro společné spaní, může jeden z nich přitom trpět a nakonec se rozhodne proti druhému válčit a výsledkem je separace. Pocit odloučení může pak sílit v každodenním životě," říká.
"Jestliže partneři spí odděleně, ale stráví deštivou neděli společně na gauči, je to něco jiného než situace toho páru, který žije v atmosféře trvalého chladu. V některých případech si partneři uvědomí, že se jejich vztah v průběhu času změnil. Vztah trvající dlouhá léta může vést k poklesu fyzické přitažlivosti a u některých již sex není nezbytným prvkem.
Je tu však také možnost dodat nových impuls sexuálnímu životu v jiných situacích. Možností je mnoho, neboť ve vztahu partnerů působí mnoho faktorů a ty se stále mění. Důležité je, aby rozhodnutí vycházelo skutečně od obou partnerů. V některých případech nepochybně hraje fyzické odloučení během noci v neprospěch sexuality a může uhasit poslední jiskérky již tak opadající vášně.
Společný spánek a společné stolování jsou totiž z antropologického hlediska dva delikátní a významné momenty, protože v těch okamžicích lidé sdílejí svou intimitu a ukazuje se tu, jakou k sobě vzájemně chovají důvěru," dodává Jacopo Valli.
"V jedenáct hodin večer si dáme dobrou noc a odcházíme každý na své lůžko. Nemohla jsem už vydržet jeho chrápání. Než jsem se rozhodla pro oddělené ložnice, zažívala jsem peklo. V práci jsem se hroutila a únavou jsem se sotva vlekla. Teď je to rozhodně lepší, i z hlediska sexu. Jsme odpočatější a dokážeme vychutnat intimní momenty i mimo postel," říká jednačtyřicetiletá Sonia.
"Před spaním jsme se vždy hádali. Manžel se pak rozhodl odejít spát do jiného pokoje. Jsem z toho smutná a zmatená. Vím, že náš vztah skomírá a od té doby, co nespíme společně, je to ještě horší. Už se nesmiřujeme. Předtím jsme se sice hádali, ale pak jsme se usmířili. Dnes má strašný pocit: je mezi námi válka," uvádí třicetiletá Paola.
"Jsme spolu devět let, milujeme se, ale už nemáme potřebu sexu. Tak jsme se rozhodli pro oddělené ložnice. Máme velký dům, jsme dobře situováni a můžeme si to dovolit. Jsme šťastní i bez sexu a vyhovuje nám to tak," vypovídá šestatřicetiletá Tecla.
"Můj partner si četl v posteli až do dvou do rána, nemohl jsem spát, protože mi šlo světlo do očí. Musím brzo vstávat, a tak jsme se rozhodli spát každý jinde. Je nám spolu dobře a intimní vztah velmi dobře funguje.
Ale v noci každý sám! Pak po něm ještě víc toužím. Tak vzájemně respektujeme své požadavky a neukládáme si žádná omezení.
Již tak nám jich společnost jako páru gayů ukládá až dost," říká třiatřicetiletý Michele, který žije se stejně starým Lucou
