O porcování evropského medvěda

Někdy je třeba mít vskutku značnou obrazotvornost, aby si člověk představil, kam všude plynou peníze evropských plátců daní. Jistý dánský podnikatel dostal 100 tisíc eur z eurofondů na stavbu sjezdovky na ostrově, kde není jediný kopec. Jeden španělský starosta používal evropské peníze určené pro jezdeckou školu na provoz nevěstince s názvem „Sedmé nebe".

Nedávný Český případ starosty z Pěnčína na Jablonecku je ve srovnání s předchozími poněkud nudný. Padělal dokumenty, aby získal peníze z fondů, a ty pak šly do jeho kapsy.

Tyto více či méně staré případy připomínám proto, že tento týden Evropský účetní dvůr zveřejnil svoji výroční zprávu o hospodaření Evropské unie za rok 2007. Zaznamenal jisté zlepšení. Poprvé po čtrnácti letech Evropskou komisi za její účetnictví opatrně pochválil, podařilo se odstranit ty nejkřiklavější chyby.

Přesto je stále co napravovat. 11 procent z celkově vyplacených peněz nemělo bruselskou kasu vůbec opustit. Jde tedy o téměř pět miliard eur, které skončily tam, kde neměly. Tak jako v dalším italském případě, kdy farmář inkasoval peníze na pistáciový sad, který ovšem neexistoval.

Jedním z hlavních důvodů, proč se podvody dějí, je rozsáhlost a složitost společné zemědělské politiky a strukturálních fondů. Žádat o dotace znamená vstup do spletitého labyrintu, který není snadné překonat, ale v kterém se také na druhou stranu mnohé ztratí, nedohledá. Příjemců peněz jsou pak miliony a všechny se nedaří kontrolovat.

Evropský beránek, z kterého padají zlaté mince, leží v žaludku zejména kritikům z euroskeptických řad.

Stovku případů zneužívání či vyhazování evropských peněz nashromáždil a u příležitosti účetní prověrky zveřejnil „nezávislý" euroskeptický think tank Open Europe. Peníze do něho cpou britští podnikatelé, kteří považují unii za zbytný a příliš nákladný kolos. Ve svém komentáři pak Open Europe poznamenal, jak skandální je mrhání miliardami v době, kdy se peněz kvůli finanční krizi nedostává.  

Žádná země včetně Británie ale neříká ne, když jde o to, kam mají společné evropské peníze plynout. To je případ i českých politiků. Nejvíce se křičelo právě, když se rozhodovalo, kolik nám z fondů při vstupu do Evropské unie připadne. A nejinak tomu bylo, když se dojednával rozpočet na roky 2007 až 2013. Vždy šlo o to, urvat pro sebe co největší krajíc. Tatam byla hesla o vzájemné evropské solidaritě.  

Nejsnadnějším terčem kritiky za špatné hospodaření je Evropská komise coby hlavní garant správných účtů. Velký díl zodpovědnosti za nesrovnalosti ale leží na jednotlivých členských státech. Právě na nich je vytvořit klíč pro rozdělování peněz a také kontrola a případné vyšetřování podvodů. Však také notnou dávku na takzvané evropské projekty dávají ze svého.

Foto: archiv