Mám švýcarskou kamarádku Stephanii. Už několik let žije v Bruselu se svým přítelem, pracuje jako novinářka a učitelka francouzštiny. Kdyby nebylo smluv, které má Švýcarsko s Evropskou unií, měla by mnohem větší problémy získat povolení k práci. Nad její možností volně se rozhodnout a kdekoli v unii si najít práci se však nyní stahují mračna.
Hrozí totiž, že Švýcaři v nedělním referendu odmítnou prodloužení příslušných smluv o volném pohybu osob a jejich rozšíření o Bulharsko a Rumunsko. V takovém případě nastane mezi alpským státem a evropským blokem doslova mrazivo.
Referendum se svými případnými důsledky v sobě skrývá řadu pozoruhodných odrazů toho, jak to v unii či s unií chodí.
V tu chvíli začíná platit takzvaná gilotinová klauzule, podle níž platí buď všechny dohody, nebo žádná. Unie nejspíš odpoví přerušením úzké spolupráce a vypovězením všech smluv s Bernem, na hranice nyní bez pasových kontrol se vrátí závory.
Pro Švýcarsko by to znamenalo mnoho problémů a ekonomických ztrát.
Bylo by to logické vyústění, když vy se uzavíráte, tak my taky. Ale také by to byl tak trochu paradox. Švýcaři nejsou členskou zemí, a tak musejí respektovat unii jako celek a měli by všem měřit stejně, tedy pustit k sobě i Rumuny a Bulhary. To uvnitř EU, která tolik vzývá rovnost a solidaritu, je tomu právě naopak. Rumuni a Bulhaři nemohou dosud volně pracovat v řadě členských zemí.
Takoví Němci a Rakušané pak stále bez uzardění brání drtivé většině nováčků včetně Čechů, aby si u nich volně hledali práci. Vše nasvědčuje tomu, že tuto praxi obě země koncem dubna prodlouží o další dva roky. A to i přesto, že nyní mají za povinnost předložit skutečně pádné důvody, že nemohou lidi z nových zemí unie k sobě pouštět. Kdybychom se nacházeli ještě časech loňského léta, pak by toto dokazování bylo dost složité, ale teď se ekonomická krize a růst nezaměstnanosti hodí.
Referendum se opravdu nemohlo konat v horší dobu. Tendence uzavírat se před cizinci rostou v důsledku ekonomické krize jako houby po dešti i jinde. Však nedávno visely po Británii slogany Britská místa pro britské pracovníky.
Pro Švýcary není protekcionismus či spíše uzavírání se před okolním světem není nic vzdáleného. Tato země v sevření horských masivů na rozdíl od krizí zdecimovaného Islandu po vstupu do unie ani v těžkých dobách nepošilhává. Ale zároveň se neskrývá ze dobrotivou masku Evropské unie, které své základní principy a svobody plní často jen na papíře, zatímco praxe pokulhává.
Případné Ne ve Švýcarsku by ovšem v sobě neslo další znepokojivou zprávu, že totiž krize obvykle obrací lidi proti cizincům. Proto pak voliči snadněji slyší na volání extremistických skupin. Tak například na stránkách organizace brojící proti prodloužení smluv se píše, že v případě Rumunska a Bulharska je třeba přihlédnout k „ekonomické zaostalosti, korupci, kriminalitě a vysoké nezaměstnanosti".
Proti volnému pohybu osob je podle průzkumů 43 procent Švýcarů, 50 procent by hlasovalo pro, zbytek není rozhodnut.
Český ministr zahraničí a zároveň držitel švýcarského pasu Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro list Neue Zürcher Zeitung řekl, že by byl odmítavým výsledkem hlasování zklamán. Pokud by tak referendum skutečně dopadlo, zklamaných by bylo i 1,62 milionu lidí z unie, kteří nyní ve Švýcarsku žijí.
Foto: archiv, SF a AP
