Před 65. lety (21. listopadu 1945) začal v Norimberku proces s hlavními (žijícími) představiteli třetí říše. Mezinárodní vojenský tribunál (IMT) zasedal v tamním justičním paláci. Muzea města Norimberku dnes u příležitosti kulatého výročí otevírají novou expozici, Memorium Nürnberger Prozesse, která připomíná hlavní norimberský proces a procesy následné, jež se konaly v letech 1945 až 1948.
O slavnou budovu, v níž se norimberské soudy konaly, byl zájem u návštěvníků tohoto města už záhy po jejich skončení. Občas se tam konaly prohlídky a v justičním paláci byla i malá historická expozice.
Od roku 2000 začalo město Norimberk pořádat o víkendech pravidelné prohlídky v sále číslo 600, který vstoupil do dějin. Zájem návštěvníků rostl, a tak se radní město rozhodli vybudovat novou expozici v dosud nevyužívaných půdních prostorách paláce. Samotný sál číslo 600 bude návštěvníkům přístupný jen omezeně, neboť ještě stále slouží účelům justice.
V souvislosti s dnes otevíranou výstavou poskytla Muzea města Norimberku médiím i méně známé fotografie z hlavního norimberského procesu, včetně jeho přípravy a zákulisí, jejichž výběr vám nabízíme.
Budova justičního paláce v Norimberku na jaře roku 1945. Měla tu přednost, že byla nepoškozená. Sověti původně upřednostňovali soud s nacisty v Berlíně. Nakonec se však prosadil Norimberk, také jako symbol hnědého hnutí.
Vojenská policie střežila justiční palác velmi pečlivě, aby zabránila jakémukoli rušení norimberského procesu zvenčí. Snímek ukazuje levé křídlo budovy. Vězení bylo o kus dále.
V jednacím sále justičního paláce musely být uskutečněny před procesem rozáshlé úpravy. K tomuto účelu vznikly i modely. Novinkou byla instalace složitého překladatelského zařízení, které poskytla americká firma IBM. Jeho provoz se však neobešel bez potíží.
V Norimberku se zrodilo nové mezinárodní právo a vrchní americký žalobce Robert H. Jackson pronášel věty, které vstoupily do dějin: "Zločiny proti mezinárodnímu právu páchají lidé, a ne nějaké abstraktní bytosti. A mezinárodní právo může být naplněno jen potrestáním oněch jednotlivých osob, které takovéto zločiny páchají." Řekl ale i něco, co se tak často necituje: "Nesmíme nikdy zapomenout, že podle stejného měřítka, jakým dnes měříme obžalované, budou dějiny zítra poměřovat nás."
Kontrola osobních průkazů u přísně střežené budovy. Většina Němců, a to i v Bavorsku, se o proces téměř nezajímala. Měli jiné starosti. Německo dodnes považuje tribunál IMT za protiprávní.
Někteří obžalovaní (vlevo stojí Alfred Jodl, v popředí jsou Alfred Rosenberg a Hans Frank) hovoří se soudním psychologem Gustavem M. Gilbertem. Ten později za pomoci svých poznámek vypracoval psychologické profily souzených.
Obžalovaní při obědě v provizorní kantýně v soudní budově. Z největších ryb chyběl Spojencům Hitler s Himmlerem, kteří si vzali život, a za nezvěstného byl považován Bormann, jenž s největší pravděpodobností zahynul v dobývaném Berlíně.
Franz von Papen, vicekancléř v první Hitlerově vládě, v rozhovoru se svým obhájcem . Egonem Kubuschokem. V Norimberku nastal obrat. Řečeno velmi zjednodušeně: z útočné války se stal zločin, svět znal zločince, a mohl je tudíž potrestat.
Sekretářky připravují podklady o rozsudcích pro novináře. Na rozmnožování dokumentů bylo při procesu v Norimberku spotřebováno přes pět milionů listů papíru.
Donald E. Spencer, šéf dokumentačního střediska, mezi shromážděnými dokumenty. Ze všech koutů Německa se do Norimberka svážely tuny důkazních materiálů, na vystoupení před tribunálem v hlavním procesu se připravovalo 240 svědků a soud postupně shromažďoval 300 tisíc místopřísežných prohlášení.
Důkazy předkládané soudu. Na fotografii plány koncentračních táborů. Málo okamžiků bylo hrůznějších než hodiny, během nichž mluvil Rudolf Hess, komandant koncentračního tábora Osvětim. Přesně, střízlivě a klidně líčil mechaniku likvidace lidí, jako by šlo o samozřejmost.
Čekající fotografové před vstupem do hlavního sálu. Přímo na vynesení rozsudků vpuštěni nebyli. Na proces se akreditovalo 250 novinářů.
List Süddeutsche Zeitung informuje o vynesených rozsudcích v norimbersk0m procesu. První říjnový den 1946 vstupují obžalovaní do soudní síně jednotlivě, aby si vyslechli rozsudky. Dvanáctkrát se ozývá "smrt provazem" (Bormann byl odsouzen v nepřítomnosti). Hlavní nacista před soudem je však popravy ušetřen; v předvečer jejího konání se ve 23.47 hodin ozval z Göringovy cely chropot: vězeň se otrávil cyankáli.
Oprátce unikl i Albert Speer, jenž si při procesu vysloužil označení "oblíbený nacista Spojenců". Kdyby o Hitlerově architektovi bylo tehdy známo to, co dnes, jistě by mu zubatá v Norimberku zlomila vaz.
