Hlas z Vídně, který může zranit i české oběti nacismu. Otto von Habsburg, syn posledního rakousko-uherského císaře, oprášil tezi o Rakousku jako oběti Adolfa Hitlera. Jeho výroky pronesené u příležitosti 70. výročí „anšlusu" (12. března 1938) v rakouském parlamentu vyvolaly prudké reakce.
Pětadevadesátiletý Otto Habsburg vystoupil toto pondělí jako slavnostní řečník na vzpomínkovém aktu Rakouské lidové strany (ÖVP; člen rakouské vládní koalice) k výročí násilného připojení Rakouska (Východní marky) ke třetí říši.
Pro tuto událost se vžilo označení anšlus (z německého „Anschluss" - připojení). Byl to první krok nacistického Německa na cestě podmanění střední Evropy.
Nejstarší syn posledního rakouského císaře označil ve svém projevu jako „vlastní skandál" už samu diskusi o tom, zda nese Rakousko spoluvinu na zločinech nacistického režimu či jestli bylo jeho obětí.
V Evropě ní žádný stát, který by měl větší právo označovat se za oběť, než Rakousko, pravil Habsburg. Od části přítomných za to sklidil nadšený potlesk.
Takzvanou Moskevskou deklaraci spojenců z roku 1943, Ruska, USA a Británie, v níž byla spoluvinu Rakušanů na zločinech nacismu ukotvena (současně ale spojenci prohlásili anšlus za neplatný), označil Otto Habsburg jako jeden z „největších aktů lži a pokrytectví".
O vině se tehdy v Moskvě mluvilo v době, kdy už Rakousko dávno zmizelo z mapy, podtrhl Habsburg.
Se zvednutými hraničními závorami se 1938 zvedly i pravice Rakušanů
Masové shromáždění při vystoupení Hitlera, na vídeňském Náměstí hrdinů se 12. března roku 1938 sešlo na čtvrt milionu lidí, označil Habsburg za „samozřejmost" a přirovnal událost k neškodnému fotbalovému zápasu.
V přeplněném říšském sále v prostorách rakouského parlamentu, kde Habsburg v pondělí vystoupil, se sešla celá lidovecká honorace včetně šéfa ÖVP a vicekancléře Wilhelma Molterera a bývalého spolkového kancléře Wolfganga Schüssela, dále pak poslanci a členové lidovecké akademie.
Habsburgův projev byl přenášen na obrazovce ve vedlejší místnosti. Posluchači před ní nadšeně tleskali a jásali.
Je to vůbec poprvé, co se Otto von Habsburg se od pádu monarchie roku 1918 dostal na půdu rakouského republikánského parlamentu.
Tezi o Rakousku coby první oběti agresivní politiky nacistického Německo už kdysi opustili rovněž konzervativní historici.
Habsburgovy výroky se zjevně cítil povinen relativizovat exkancléř Schüssel. Rakušané byli „bohužel i pachateli" a masy, které vítaly fýrera v březnu roku 1938 ve Vídni, nebyly tak neškodné jako při fotbalovém zápase, uvedl Schüssel.
Sociálnědemokratický ministr obrany Norbert Darabos (SPÖ) označil Habsburkova slova za neúnosná a „opravdový demokratickopolitický skandál". Hovoří o vysmívání se obětem nacismu a žádá ÖVP, aby se od výroků Habsburga distancovala. Rakousko má podle Darabose odpovědnost se své historii postavit a ne ji popírat.
Pohled na minulost podle partajního trika?
Stejně jako dříve se v Rakousku hodnocení minulosti ve značné míře odvíjí od politických barev.
Že v Evropě není žádný stát, jenž by měl větší právo označovat se za oběť, než Rakousko, „není ani historicky správné, ani zvláště citlivé vůči obětem v Polsku, Československu, Nizozemí a v jiných zemích, které trpěly pod nacistickou vládou", píše v komentáři rakouský list Die Presse.
O tom, že Rakousko zůstává v této otázce nadále hluboce rozděleno, svědčí i výsledky nejnovějších průzkumů veřejného mínění. Dokládají však zároveň, že se pomalu prosazuje spíše teze spolupachatelství. Většina Rakušanů by však za minulostí nejraději udělala tlustou čáru.
Podle institutu OGM zastává třetina dotázaných názor, že Rakousko bylo první obětí hitlerovského Německa, zatímco 48 procent soudí, že bylo spolupachatelem. V obdobném průzkumu před 20 lety se ke spolupachatelství přiklánělo jen 24 procent a 48 procent naopak považovalo Rakousko za oběť.
Raději zatáhnout oponu
V jiném průzkumu společnosti SWS ale zároveň 60 procent Rakušanů uvedlo, že nacionálněsocialistickou minulostí by se země už neměla dál zabývat a měla by nad historií udělat tlustou čáru. Jen 36 procent se vyslovilo pro to, že by se země měla se svou minulostí vypořádávat dalším studiem a výzkumem.
Pro tlustou čáru je plných 75 procent voličů ÖVP a krajně pravicové BZÖ, 71 procent stoupenců rovněž krajně pravicové FPÖ a 60 procent sympatizantů sociální demokracie (SPÖ). Jen mezi příznivci Zelených podpořila tento postoj jasná menšina - pouhých 20 procent.
Převažující nechuť zabývat se ještě minulostí potvrzuje i jiný údaj z průzkumu OGM. Podle něho 45 procent dotázaných nespojuje s datem 12. března 1938 vůbec nic.
Foto: Reuters, AP, Profimedia a archiv
