Božský belzebub
Padouch, nebo hrdina? Zemřel italský expremiér Andreotti

Ve věku 94 let zemřel bývalý sedminásobný předseda italské vlády a velká osobnost italských křesťanských demokratů Giulio Andreotti. Andreotti patřil k pilířům poválečné politiky Itálie. V poslední době měl zdravotní potíže a loni v srpnu strávil několik dní v nemocnici kvůli srdeční arytmii.

Zesnulý, kterého někteří nazývali Divo Giulio (Božský Giulio), byl několikanásobným premiérem, působil také jako ministr zahraničních věcí a ministr vnitra.

Bývalý sedminásobný křesťansko-demokratický předseda italské vlády Giulio Andreotti byl považován za nejinteligentnějšího a pravděpodobně nejschopnějšího politika v italských dějinách, který jako jediný znal od samého začátku tajná zákoutí římské politické džungle. Dnes se jeho životní pouť uzavřela ve věku 94 let.

Za svého letitého působení stál Andreotti u všech nejdůležitějších momentů italské republiky. Od referenda o zrušení království, přes volby v roce 1948, znamenající konec komunistických ambicí v zemi, přes italský hospodářský zázrak a tragické události jako byl únos premiéra Alda Mora.

Od roku 1954 vystřídal na dvě desítky ministerských funkcí, převážně klíčových: vnitra, obrany, financí, zahraničí. V čele vlády stanul poprvé v únoru 1972, poslední funkční období trvalo od července 1989 do června 1992. V tom roce byl jmenován doživotním senátorem.

Jeho údajné napojení na mafii, kvůli kterému stanul i před soudem, mu vyneslo četné přezdívky jako Belzebub či Princ temnot.

Syn učitele Andreotti, narozený 14. ledna 1919, vyrostl ve skromných poměrech. Při právnických studiích v Římě se angažoval v katolickém studentském hnutí. Osudové pro něho bylo setkání se spoluzakladatelem Křesťanskodemokratické strany (DC) Alcidem de Gasperim ve Vatikánu v roce 1942. De Gasperi ho přivedl do redakce ilegálně vydávaného listu Il Popolo. Od roku 1944 náležel Andreotti k vedoucím kruhům strany.

V roce 1948 jej zvolili do parlamentu. Osvědčil se jako státní podtajemník v úřadu předsedy vlády v letech 1947-1953.

Andreottimu, který v zákulisí mistrovsky tahal za nitky italské politiky, se do roku 1993 podařilo bez úhony přestát 27 parlamentních vyšetřování kvůli finančním skandálům a korupčním aférám.

A v dubnu 1993 začal být vyšetřován policií pro podezření z napojení na mafii - především v případu vraždy novináře Carmineho Pecorelliho, který napsal, že Andreotti byl zapleten s mafií a s únosci Alda Mora.

V roce 1999 jej zprostili obvinění, ale roku 2002 byl po odvolání obžaloby odsouzen ke čtyřiadvaceti letům. I on se ale odvolal a roku 2003 ho odvolací soud zprostil obvinění. A v říjnu 2004 ho Italský nejvyšší soud zbavil s konečnou platností obvinění z vazeb na mafii.

Po zániku strany DC v roce 1994 Andreotti vstoupil do tehdejší křesťanskodemokratické Italské lidové strany (PPI), která zanikla v roce 2002.

Giulio Andreotti se projevil také jako úspěšný spisovatel a jeho díla se mnohokrát objevila na seznamu bestsellerů. Vydal na dvě desítky knih s úvahami o situaci v Itálii a jejích osobnostech.

Jeho postava fascinuje i filmové tvůrce. Režisér Paolo Sorrentino o něm roku 2008 natočil film s názvem Il Divo (Božský), který vyhrál cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Sám Andreotti se stal inspirací pro filmovou postavu zkorumpovaného politika Dona Licia Lucchesiho z filmu Kmotr III.