Rok co rok se přes mezinárodní hranice dostávají vlny zoufalých lidí a pašeráci vydělávají v této branži založené na lidském utrpení miliardy dolarů.
Tento temný a vražedný obchod je ze své povahy uzavřený, takže odborníci dokážou na základě dostupných informací jen odhadnout zisk, který z něj zúčastněným zločincům plyne. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) má ale za to, že odvětví každoročně vynáší ohromujících 10 miliard dolarů (237 miliard korun).
"Může to být i víc," říká Frank Laczko, ředitel Celosvětového střediska pro analýzu dat spojených s migrací IOM v Berlíně. Laczko, jeden z nejlepších světových odborníků na výzkum migrace, si zoufá nad tím, kolik se toho dosud všeobecně neví: kolik osob se pašováním lidí zabývá a kolik migrantů během cesty zemře. Několik tisíc obětí, které OIM každý rok zaznamená, je považováno za zlomek skutečného počtu.
HNACÍ SILOU PAŠERÁCTVÍ JE BEZNADĚJ
Každý zákazník pašeráků se snaží něčemu uniknout: válce v Sýrii, politickému útlaku a svévolným vazbám v Íránu, náboženskému pronásledování v Barmě, Talibanu v Afghánistánu a vůbec nejčastěji těžkému životu v zemích sužovaných chudobou.
S pomocí pašeráků se vydávají na nebezpečnou cestu, jež mnohdy končí smrtí a za niž platí několik set až mnoho tisíc dolarů.
Afričtí migranti utíkající před násilím a hladem zdolávají pěšky nebezpečnou poušť a po dosažení Libye, kde neplatí žádné zákony, čekají, aby mohli překonat Středozemní moře na chatrných člunech, které už tisíce a tisíce lidí před nimi dopravily vstříc smrti.
Žadatelé o azyl ze Sýrie zpustošené válkou pašerákům za cestu k turecké hranici dají veškeré zbylé peníze, třebaže hrozí, že je chytí anebo na ně budou střílet čím dál ostražitější turečtí pohraničníci.
Stovky tisíc muslimských Rohingů, kteří již unikli násilí a pronásledování v Barmě, čekají ve špinavých bangladéšských táborech na další možnost zaplatit převaděči za to, že je dostane do Indie, Nepálu či do Pákistánu.
Lidé ze Střední Ameriky odhodlaní uniknout násilí a chudobě ve svých zemích stále pašerákům platí za převod z Mexika do Spojených států, i když jich to zkouší stále méně poté, co americká pohraniční stráž provádí koordinované zátahy.
PAŠERÁCI
Pašeráci podle vyšetřovatelů obvykle náleží k nějaké volně organizované síti, která má velký zeměpisný záběr a v níž je každý člen odpovědný za velmi konkrétní úkon.
Existují tedy náboráři, kteří zákazníky vyhledávají. Padělatelé se specializují na falešné pasy a rodné listy.
Další poskytují migrantům během jejich utajené cesty ubytování. Pak jsou tu řidiči a průvodci, kteří migranty dostanou k hranici, již se chystají překročit.
Svůj díl ze zisku dostanou i zkorumpovaní pohraničníci, kteří je pustí přes hranici.
Pašování lidí se ovšem - jako kterékoli odvětví na vzestupu - vyvíjí a vzhledem k tomu, že umožňuje značné zisky, objevují se v některých regionech důkazy o rostoucí úloze nadnárodního organizovaného zločinu, například mezi Mexikem a Spojenými státy.
Skupiny, jež dříve působily pouze na určitých cestách či v konkrétních oblastech, nyní podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) expandují na nové trhy. "Některé z nich se sloučily anebo začaly spolupracovat, a tak se rozšířil jejich zeměpisný záběr a rozsah trestné činnosti. Některé zločinecké skupiny migranty považují zkrátka za jednu z mnoha komodit, jež mohou vedle drog a zbraní pašovat," uvedl úřad.
Pozorovatelé také poukazují na rostoucí brutalitu pašeráků.
Dětský fond OSN (UNICEF) na počátku roku upozornil, že africké ženy a děti jsou na útěku před konflikty a chudobou rutinně bity, znásilňovány a trpí hladem v neoficiálních detenčních centrech v Libyi ovládaných milicemi zapojenými do pašování.
Podle UNICEF jsou centra v zásadě vězeními, kde jsou lidé drženi pro výkupné a nuceni k prostituci či k další práci. Mladé dívky jsou zde dokonce nuceny k antikoncepčním injekcím, aby neotěhotněly.
PŘISPÍVAJÍ CÍLOVÉ ZEMĚ K PAŠERÁCTVÍ?
Mnoho zemí na příliv lidí - ať už přicházejí s asistencí pašeráků, či bez ní - reagovalo radikálním posílením ochrany hranic.
Odborníci však politiky varují, že taková reakce pašeráctví nepotlačuje, ale naopak přilévá olej do ohně. Čím těžší bude pro zoufalé lidi se přesunovat a překonávat hranice, tím spíš budou potřebovat pomoc převaděčů, aby se dostali, kam směřují.
Generální tajemník mezinárodní organizace pro lidská práva Amnesty International Salil Shetty ostře kritizuje tvrdý postup zemí, jako je Austrálie, jejíž loďstvo vrací lodě pašeráků zpět na moře a lidi zadržené na palubě posílá do imigračních center ve třetích zemích.
Shetty tvrdí, že Austrálie a další země následující její příklad nejen porušují mezinárodní úmluvy o uprchlících a lidských právech, ale zároveň posilují pašeráctví, které prý oslabují. "Je úplně jedno, jak bude hraniční zeď vysoká a jak bude pobřežní stráž vyzbrojená. Lidé, co nemají, co ztratit, si najdou vždy cestu, jak nesnesitelné situaci uniknout, i když to znamená nasazení života během nebezpečné cesty," dodává Shetty.
Demetrios Papademetriou z washingtonského Institutu pro migrační politiku (MPI) souhlasí, že pašeráctví roste na základě poptávky, kterou posilují i zavedené strategie při ochraně hranic.
"Posílení kontroly hranic vede k tomu, že se více lidí spoléhá na zprostředkovatele," řekl.
MASOVÉ PŘESUNY
Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHRC) války a perzekuce nyní vyhánějí z domovů nejvíce lidí od té doby, co se o uprchlících začaly vést záznamy. Poslední zpráva UNHRC uvádí, že na konci roku 2015 dosahoval počet nuceně přemístěných osob 65,3 milionů, zatímco předcházející rok to bylo 59,5 milionů.
Většina z nich - takřka 41 milionů - zůstala v rodné zemi, ale zbytek se dal do pohybu. Kolik lidí je každoročně za úplatu propašováno přes hranice, nejde detailně popsat, protože jsou k dispozici jen dílčí a neúplná data.
Podle IOM však jsou důkazy o tom, že pašeráci zprostředkovávají pohyb "obrovského počtu" lidí. Europol například odhaduje, že 90 procent migrantů, kteří překročí bez dokladů evropské hranice, tak učiní za pomoci převaděčů. Podobně je tomu u čínských migrantů směřujících do Kanady. Zhruba 80 procent z takřka tří milionů osob žijících nelegálně v Malajsii a Thajsku na cestě platilo převaděčům a jiným zločincům.
CESTY SMRTI
V roce 2016 zahynulo při migraci rekordních 7870 lidí. To zahrnuje i 5100 mužů, žen a dětí utonulých ve Středozemním moři, která je nejvíce smrtící migrační trasou na světě. Je to o 1300 více než v roce 2015. Letos podle IOM dosud při migraci zmizelo nebo zemřelo přes 2100 osob. Překonání Středozemního moře mezi africkým a evropským kontinentem si vyžádalo 1500 z uvedeného počtu obětí.
Celkový počet obětí pašeráctví je však bezpochyby mnohem vyšší. Nikdo neví, kolik Afričanů zemřelo při přechodu Sahary cestou do Libye, která je rušnou křižovatkou pro cesty směřující na člunech do Evropy.
VELKÉ ZISKY, MALÉ RIZIKO
Pašování lidí je zločinem s vysokými zisky a s nízkým rizikem. V klíčových pašeráckých koridorech se platby často uskutečňují přes systém haválá, což je neformální způsob převádění peněz založený na ústní dohodě a zahrnující obrovskou síť účastníků zejména na Blízkém východě, v Africkém rohu a severní Africe.
Zjednodušeně řečeno, jde o způsob převádění peněz, aniž by se skutečně přesunuly. Tento systém založený na čestném slovu nezanechává za sebou žádné dokumenty, jež by mohli vyšetřovatelé sledovat.
Používá se však i hotovost a Europol i další organizace poukazují na to, že se hotové peníze ve velkém pohybují přes hranice. Zisky z pašeráctví se vracejí do legální ekonomiky a "perou se" například investicemi do nemovitostí.
Vyšetřovatelé se také musejí potýkat s tím, že někteří migranti nespolupracují a nechtějí poskytnout informace o tom, komu zaplatili, i v případech, kdy byli během cesty týráni. Částečně je to proto, že by mohli v budoucnu potřebovat převaděče pro své příbuzné.
Vzhledem k tomu, že sílí regionální spolupráce a sdílení zpravodajských informací, bývá dopadeno více i klíčových osob pašeráckých sítí. Ale dosud byli stíháni kvůli pašeráctvím obvykle jen prostředníci či hráči na nejnižší úrovni jako posádky lodí či řidiči nákladních vozů.
JESTLIŽE SITUACI NEŘEŠÍ UZAVŘENÍ HRANIC, CO BUDE FUNGOVAT?
Vysoký komisař OSN pro uprchlíky Filippo Grandi v květnu zveřejnil několik ohromujících statistik. Během jediného víkendu 6. na 7. května se pokusilo překonat Středozemní moře a dosáhnout italských břehů více než 6000 osob. Asi 70 z nich při tom zahynulo.
Grandi se již dříve důrazně stavěl proti snahám vlád zablokovat cesty užívané migranty a tvrdil, že uzavřením hranic se humanitární problém nevyřeší. Podle některých pozorovatelů události tohoto květnového víkendu ve Středomoří Grandiho slova jen potvrzují.
Navzdory námořní operaci Sophia, kterou chce Evropská unie potírat pašování lidí ve Středozemním moři a předcházet utonutí migrantů, se během dvou dnů přeplavily ze severní Afriky do Evropy tisíce osob.
Šéf této operace Manlio Scopigno v únoru uvedl, že jeho mandát zahrnuje identifikování, zadržení a zajištění lodí přepravujících migranty, "nikoli zachraňování životů na moři". Ve skutečnosti však operace Sophia byla dosud úspěšnější při zachraňování životů než při potírání pašeráctví.
Za rok a půl své existence se operaci Sophia podařilo zadržet 101 pašeráků, vyřadit z činnosti 387 člunů a zachránit 33 000 migrantů.
Scoglio se ovšem podělil o další šokující číslo: odhaduje, že 33 000 zachráněných životů představuje pouhých 13 procent těch, co se v daném období pokusili Středozemní moře překročit.
CO DÁL?
Odborníci na migraci se shodují, že světové společenství špatně plánuje a špatně zvládá nevyhnutelné masové pohyby lidí ve světě sužovaném častějšími a delšími konflikty, nejrůznějšími represemi a ohromnými ekonomickými rozdíly.
Vedoucí představitelé států podle všeho souhlasí s rozhodnutím loňského Valného shromáždění OSN usilovat o nové celosvětové úmluvy o ochraně práv uprchlíků a migrantů, usilovat o záchranu životů, sdílet odpovědnost při velkých pohybech lidí a snažit se skoncovat s protahovaným čekáním na přesídlení, kterému čelí tolik uprchlíků.
Tato jednání mají začít začátkem příštího roku a podle Laczka z IOM to bude "obtížná debata". Ale neklesá na duchu: "Alespoň tuto debatu začali."
Vysoký komisař OSN pro uprchlíky Grandi při loňském hlasování ve Valném shromáždění OSN připomněl světu, že společný problém musí mít společné řešení: "Žádná vláda nemůže sama o sobě čelit rozsáhlým pohybům uprchlíků. Jedinou cestou vpřed je mezinárodní spolupráce."
