Platy, nářky a chytračiny německých politiků

V době předvánočního shonu a nákupů jsou lidé více než jindy ostře konfrontováni s reálnou výší svých platů. Nejinak jsou na tom němečtí politici, kteří si začali houfně stěžovat.

Hesenský ministerský předseda Roland Koch za křesťansko-demokratickou CDU došel k závěru, že jeho finanční ohodnocení „jednoznačně není adekvátní".

Rozvířil proto velkou debatu o nedostatečném příjmu německých politiků, které se s chutí chytla i domácí média.

Deník Bild zveřejnil detailní přehled měsíčních příjmů členů vlády a ministerských předsedů (před zdaněním, nezahrnují různé finanční náhrady a diety, díky nimž se konečná částka může výrazně zvýšit).

Podle něj si Koch přijde na 14 300 eur. Vzhledem k tomu, že o mnoho více nemají ani spolkový prezident Hort Köhler (16 583 eur) či kancléřka Angela Merkelová (19 300 eur), zdálo by se, že si Koch nemá příliš na co stěžovat. Méně než on vydělává dokonce i ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (12 800 eur). V žaludku by mu však mohl ležet plat německého eurokomisaře Günthera Verheugena, který má měsíc co měsíc na výplatní pásce 21 200 eur.

Nad nepoměrně vysokými příjmy německých manažerů si zase posteskl spolkový ministr zemědělství Horst Seehofer, který si měsíčně přijde na 16 300 eur.

Závistivé pošilhávání německých politiků po příjmech v podnikatelské sféře má v zemi dlouhou tradici. Mnozí legislativci proto zasedají v dozorčích radách velkých podniků, což jejich apanáž dále příjemně navyšuje.

Stěžovat si nemůže prapravnuk slavného Otty von Bismarcka, hrabě Carl-Eduard von Bismarck (46). Za pouhých 33 měsíců, které si odbyl coby poslanec za CDU, vyinkasuje po odchodu do penze měsíčně 631 eur.

Německý zaměstnanec s průměrným platem přitom na takovou penzi musí pracovat zhruba 24 let.

Za přilepšení na penzi může šlechtic děkovat novému poslaneckému zákonu, který vstupuje v platnost 1. ledna 2008. Ke stejnému datu totiž von Bismarck svůj mandát skládá.

Důvodem jsou údajně jeho bolesti zad. Ve Spolkovém sněmu přitom proslul především svou problematickou docházkou a německý tisk ho opakovaně vyhlásil nejlínějším poslancem.

Pokud by von Bismarck nevydržel bolestem statečně vzdorovat až do konce roku, měl by nárok pouze na jednorázové odškodnění ve výši zhruba 40 tisíc eur.

Lze se jen dohadovat, zda by měl z vychytralého prapravnuka radost Otto von Bismarck. Byl to totiž právě on, kdo základy německého penzijního systému položil a dodnes platí za vzor píle a usilovné práce.

Foto: AP, archiv