Z Íránu startují rakety. Američané mají poplach. Jejich družice sledující Blízký východ zjišťují nové a nové odpaly. Radarová základna v Čechách sleduje střely a počítače v Americe vypočítávají jejich dráhu. Po pár minutách ze sil umístěných v Polsku startují protirakety na schůzku se smrtonosnými hlavicemi. Kdyby jednou nějaký nepřítel, třeba Írán, odpálil své střely na USA či Evropu, protiraketový štít by měl fungovat právě takto, napsal polský týdeník Gość Niedzielny.
Američané chtějí u nás vybudovat obrovská podzemní sila s deseti protiraketovými střelami, třístupňovými raketami od firmy Orbital Science. Dosud existují jen dvě takové základny, na Aljašce a v Kalifornii. Sila mají být schovaná pod zemí. Na povrchu bude jen pár domků. A taky vojenské letiště a možná námořní přístav. Mezi možnými lokalitami se totiž uvádí i střelnice u Ustky na pobřeží Baltu.
Úroveň raketové techniky je šílená. Rakety dalekého doletu vynesou bojové hlavice vysoko nad atmosféru. Střely uhánějí stovky kilometrů nad námi rychlostí až deseti kilometrů za vteřinu. Lze vůbec zasáhnout protiraketou tak malý terč ženoucí se pekelnou rychlostí? Přesto se to stává. Ale nikoliv vždy. Část zkoušek na Aljašce se nepovedla, protiraketa se minula s útočící raketou. Byly však i úspěšné testy.
Protiraketu navádějí na cíl radary a družice. V poslední fázi letu se od ní oddělí vlastní střela, která "vidí" cíl i díky infračerveným senzorům, sledující teplo z blížící se rakety. Narazí do ní a rozbije ji na prach.
Citlivost raketového deštníku zůstává otázkou
Ale není to tak prosté. Aby byl zásah ještě obtížnější, může se balistická raketa "rozpadnout" na mnoho dílů; zvlášť letí opravdové bojové hlavice i roj atrap. Nevíme, nakolik dokáže americký protiraketový deštník rozpoznat jedny od druhých.
Bolení hlavy mohou vyvolat rakety, které neletí jako po přímce, ale dokážou měnit směr. Počítače protiraketové obrany pak nedokážou vypočítat jejich dráhu, ani předpovědět, kde dopadnou. Nad tím si američtí konstruktéři zatím hlavu nelámou, jejich deštník nemá chránit před nejmodernějšími ruskými raketami, ale srážet dosud primitivní střely ze zemí, jako je Írán či Severní Korea.
Území, které Irán dokáže zaměřit, se rozširuje
Obě země ještě nemají mezikontinentální rakety, ale dosah jejich balistických raket se zvětšuje. Írán právě konstruuje raketu Šaháb-4, v jejímž dosahu se ocitne Berlín, půlka Francie a celá Itálie, a plánuje raketu Šaháb-5, která doletí ještě o tisíc kilometrů dál. Zatím Íránci nemají jadernou bombu, ale to je jen otázka času, pokud jim Američané nevypovědí válku.
Hodně lidí se třese děsem, když si vzpomene na íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, fanatického muslima, který podle některých chce uspíšit Prorokův příchod třeba bombovými atentáty v Iráku. Ale íránský vůdce určitě není až takový fanatik, aby spáchal sebevraždu. Nezbývá než doufat, že rakety s jadernými hlavicemi potřebuje jen k odstrašení, aby si zajistil nedotknutelnost.
Každopádně si však Amerika prý musí vybudovat protiraketovou obranu. Už jen proto, aby se nenechala vydírat Ahmadínežádem či krvavým severokorejským diktátorem Kim Čong-ilem, který už jadernou bombu má.
Odpůrci základny v Polsku tvrdí, že to bude chyba, protože se vystavíme útoku. Je ale nebezpečí reálné? Kdo bude mířit na skvěle chráněné zařízení, bude-li si moci vybrat snadnější cíle?
Opatří-li si stát jako Írán s velkým úsilím pár raket dalekého dosahu, neodpálí je na Polsko, nevyplýtvá je na tak bezvýznamnou zemi. Ani smrt Poláků by neotřásla veřejným míněním natolik, jako ve městech "velkého satana" v USA či alespoň v Británii. Nejohroženější je Izrael.
Ruské hrozby jsou už tradicí
Jiní odpůrci naříkají, že si pokazíme vztahy s Ruskem. Rusku se sice základna opravdu nelíbí, ale těžko si představit, že by vztahy mohly být ještě chladnější než nyní. Rusové slibují zamířit své zbraně na Polsko. Stejně hrozili i před vstupem do NATO. "Ruské hrozby jsou rutinní a tradiční. Rusko protestuje proti čemukoliv, co bychom udělali pro naši bezpečnost," říká generál Stanislaw Koziej.
Rusové vědí, že protiraketový štít není proti nim. V Polsku bude sotva deset střel. Jak by mohly ublížit Rusům, kteří mají 700 mezikontinentálních raket s 3000 hlavicemi, nemluvě o raketách středního a kratšího doletu?
Ruské protesty jsou projevy nostalgie po vlivu ve střední Evropě
Jde o něco jiného. Americká základna v Polsku znamená konec nadějí Ruska, že někdy získá zpět sféru vlivu ve střední Evropě. Na to by Rusové mohli zapomenout na pár desítek let. Jakmile Amerika v Polsku postaví základnu, staneme se pro ni spojencem, kterého by šlo hůře zaprodat - a tak se Amerika stane trošku závislou i na Polsku. A větší bezpečnost znamená, že vzroste i politický význam země.
Rusové si jistě uvědomují, že jejich odpor k ničemu nepovede, ale možná chtějí cosi na Americe ještě usmlouvat.
Bude protiraketový systém správně fungovat? To se ukáže. Ale i v případě, že by nefungoval, může americká základna Polsku prospět. To ale samozřejmě neznamená, že s ní budeme souhlasit bez podmínek.
Foto: archiv
