Někdejší nejbližší spolupracovník západoněmeckého kancléře Willyho Brandta Egon Bahr si údajně nechal od československé Státní bezpečnosti v 60. letech zaplatit pobyt v Karlových Varech a později se za pomoci StB ve Františkových Lázních léčila jeho žena. Zjistil to německý deník Bild v dokumentech uložených v pražském Archivu bezpečnostních složek.
Dnes jedenadevadesátiletý Bahr, který byl architektem Brandtovy usmiřovací politiky vůči východnímu bloku, to však popírá.
V jednom z dokumentů informuje major Stb Farkač o odeslání 2000 korun na úhradu ubytování Bahra a jeho rodiny v karlovarském hotelu Moskva, kde německý politik strávil v dubnu 1966 šest nocí. "Zbytek částky nechť použije soudruh Zunt k úhradě přípitku 'Becherovkou' u ředitele továrny Moser, kam přijede Bahr s rodinou na exkursi 8. 4. 1966," sděloval náčelník druhého odboru StB. Později zaslala tajná policie i podrobný rozpis úhrad za tehdejšího mluvčího západoberlínského senátu (městské vlády), vedeného pozdějším kancléřem Brandtem.
Bahr, který je dnes žijící legendou německé sociální demokracie, ale odmítl, že by si nechal platit své soukromé cesty od StB. "Nemohu za to, že si tajná služba ČSSR myslela, že si sama musí schvalovat peníze a nechávala si poukazovat částky za přenocování v hotelu. Já jsem za ten hotel zaplatil sám," řekl Bildu.
O rok později se podle záznamů StB Bahr, tehdy již vysoce postavený pracovník na bonnském ministerstvu zahraničí, setkal v Bad Godesbergu s doktorem Severem, československým lékařem, který měl ve Františkových Lázních na starosti léčení Bahrovy manželky - a byl spolupracovníkem StB.
"K zaplacení lázeňského pobytu paní Bahrové dr. Sever sdělil, že se mu podařilo při rozhovoru s generálním ředitelem československých lázní dr. Kocábem dosáhnout toho, aby byl celý pobyt uhrazen z jeho fondu," stojí podle Bildu ve zprávě tajné policie a v další StB uvádí i odbor, který měl zařizování pobytu Bahrovy manželky na starost.
Její léčbu nakonec zaplatila západoněmecká zdravotní pojišťovna, která hradila i zahraniční lázeňské kúry. Pro ČSSR to znamenalo "přítok tvrdé měny", pochvalovala si podle Bildu StB. "Pro nás bylo zajímavé spojit Františkovy Lázně s možnostmi německého lázeňského systému, který umožňoval Němcům jezdit do ČSSR na léčení. Pomohlo to oběma stranám. Pobyt v lázních si tehdy moje žena zaplatila sama," uvedl Bahr.
Kromě doktora Severa se podle dokumentů získaných Bildem pravidelně setkával také se západoberlínským dopisovatelem Rudého práva, jinak agentem StB s krycím jménem Boris. "Předpokládal jsem, že všichni korespondenti z východní Evropy z rozhovorů se mnou podávali zprávy svým tajným službám. Nebyl jsem nijak naivní," poznamenal Bahr k těmto kontaktům.
StB je s ním udržovala do roku 1972 a na "Bahrovo rozpracování" vynaložila podle Bildu 13 998 korun a 3994 západoněmeckých marek.
V závěrečné zprávě tajná policie konstatovala, že "v průběhu rozpracování byla od typa a jeho manželky získána řada zajímavých zpravodajských poznatků, zejména ohledně jednání o normalizaci vztahů ČSSR-NSR".
Právě Bahr byl hlavním tvůrcem takzvané východní politiky bonnské vlády, jejímž cílem bylo zlepšit vztahy západního Německa se socialistickými zeměmi. Jejím výsledkem byla na začátku 70. let série smluv se Sovětským svazem a jeho satelity; s Československem byla podepsána v roce 1973. Brandt získal za tuto usmiřovací politiku v roce 1971 Nobelovu cenu míru.
"Pokud by se o těchto dokumentech tenkrát vědělo, vypukl by ve Spolkové republice pěkný povyk," soudí o zjištění Bildu ředitel berlínského památníku obětí komunismu Hubertus Knabe.
