Britové slaví
Princ Philip - svérázný aristokrat ve stínu královny
10.06.2011 07:50
Urostlý a dominantní princ Philip stojí už šest desítek let po boku patrně nejznámější panovnice světa, britské královny Alžběty II. Celou tu dobu podporuje choť v její roli a zároveň si uprostřed vší pompy a vznešenosti královského dvora zachovává svůj osobitý styl, pro nějž si ho královna kdysi vyvolila. Místy až hodně osobitý. Dnes slaví devadesátiny.
Jedni ho velebí za aktivní přístup k nelehké životní roli, jiní zatracují, nazývají pedantickým otcem a kladou mu vinu za rozpad manželství jeho syna Charlese a princezny Diany. A připomínají jeho temnou rodinnou historii. Všichni se ale shodují, že je královně oporou.
Na královském dvoře ho zpočátku příliš nevítali, protože Philip nebyl "tak úplně prototyp anglického gentlemana". Alžbětu však nezvratně okouzlil jako mladý pohledný kadet šarmem, humorem a nezávislostí. Korunní princezně bylo sotva dvacet a rodiče ji prý marně přesvědčovali, že její vzdálený bratranec není jediný muž na světě. Nedala si říct.
V princově krvi se sice mísí většina evropských královských rodů, nicméně jeho otec byl notorický gambler a svou královskou rentu prohrával v kasinech Monte Carla. Matce Alici z Battenbergu, od narození hluché, později diagnostikovali maniodepresivní psychózu.
Philip, princ řecký a dánský, se jim narodil 10. června 1921 ve vile na ostrově Korfu, podle pověsti a tradice na jídelním stole. Jeho babička z matčiny strany byla vnučkou britské královny Viktorie.
Po vzpouře v Řecku v roce 1922 musela královská rodina s malým Philipem uprchnout do exilu. Nejdříve do Paříže, po rozchodu rodičů v roce 1930 býval Philip u sester provdaných v Německu nebo u příbuzných v Anglii. Tam také začal chodit do školy; nikoli však na prestižní Eton, jako jeho vnukové, ale na Gordonstoun ve Skotsku, kam později poslal i svého syna Charlese.
Na vysvědčení mu napsali, že je rozený vůdce se silnou vůlí a téměř bezmeznou ctižádostí. Poté navštěvoval královskou námořní akademii v Dartmouthu a za druhé světové války povýšil až na námořního poručíka.
Později se osvědčil u britského námořnictva: skvělou obsluhou lodního reflektoru pomohl potopit dvě italské lodě a také spoluvelel vylodění na Sicílii.
Kvůli svatbě, kterou si Alžběta nakonec prosadila, Philip s již poangličtěnou verzí jména své matky - Mountbatten - konvertoval k anglikánům a vzdal se řecké i dánské koruny. Vzali se 20. listopadu 1947 ve Westminsterském opatství. V Británii se poté stal vévodou z Edinburghu, Jeho královskou Výsostí a britským princem.
Když v roce 1952 v Keni přivezl mladý námořník čerstvě provdané následnici britského trůnu Alžbětě zprávu, že je nyní královnou Británie, změnilo se mnoho i pro Philipa.
Musel odejít od námořnictva, aby mohl svou ženu doprovázet při reprezentačních povinnostech doma i v zahraničí. Stal se patronem mnoha veřejně prospěšných organizací. Hlavně léta podporuje Světový fond na ochranu přírody (WWF).
S Alžbětou II. mají čtyři děti (Charlese, Annu, Andrewa a Edwarda) a osm vnoučat. Když se prince jednou v tisku ptali na příčinu úspěchu jejich manželství, prohlásil: "Královna je obdařena neobvykle velkou dávkou tolerance."
Philipovy vztahy s dětmi ale tak harmonické nebyly. Jeho nejstarší syn Charles v autorizované biografii Jonathana Dimblebyho naznačil, že ho v dětství otec často zastrašoval a že se bál jeho přísných pravidel i kousavého výsměchu.
Na jisté přísnosti je založen i Philipův program na podporu dobrodružného ducha a sportovních výkonů mladých, kteří se musejí osvědčit i ve službě společnosti (Duke of Edinburgh Award Scheme), podle některých kritiků až polovojenský.
Píárová manažerka Ceny vévody z Edinburgu v České republice s takovým hodnocením ovšem nesouhlasí a zdůrazňuje, že jde o dobrovolný nesoutěžní program, který pomáhá mladým lidem od 14 do 25 let rozvíjet osobnost a aktivně využívat volný čas. Do programu se od roku 1956 zapojilo na 6 milionů mladých lidí ve více než 120 zemích celého světa.
Princip Programu spočívá v pozitivním nasměrování a citlivém motivování mladých lidí, kteří v rámci pravidel naplňují osobně stanovené cíle. Program není založený na peněžních odměnách, ani na tvrdé soutěži. Vše probíhá v přátelském duchu spolupráce a odměnou je každému to, že zlepšuje sám sebe, dodává Fišerová.
Princ taky maluje, vytvořil mimo jiné v roce 1965 portrét snídající královny. A sbírá umění. Ve světě nejvíc proslul četnými přímočarými poznámkami na hranici hrubosti - slovními "přešlapy".
V roce 1996 navštívil i Prahu a nedávno se stal služebně nejstarším partnerem vládnoucího monarchy a také nejdéle "sloužícím" manželským partnerem v historii britských panovníků.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.