Nejnovější německý film o teroristech z levicové radikální organizace Frakce Rudé armády (RAF) stále vyvolává odmítavé reakce. Vdova po bankéři Jürgenu Pontovi, jenž padl za oběť teroristům v roce 1977, vrátila kvůli údajně nepravdivým a urážlivým scénám ve snímku Der Baader Meinhof Komplex nejvyšší německé ocenění, Spolkový kříž za zásluhy.
Devětasedmdesátiletá Ignes Pontová kritizuje jednak nepravdivé filmové zachycení vraždy jejího muže, jednak údajně svévolné zneužívání jejího osobního příběhu. "Tady byla hluboce zasažena lidská důstojnost mé matky a celé rodiny," uvedla v rozhovoru pro deník Die Welt dcera zavražděného Corinna Pontová.
V rozhovoru s publicistkou Bettinou Röhlovou, jejíž matkou byla teroristka RAF Ulrike Meinhofová, dále Pontová řekla, že snímek parazitováním na vraždě jednoznačně překročil hranice únosnosti a že Ignes Pontová to pociťuje jako těžké ponížení. "Pieta a vzpomínka na mrtvého" byly podle Corinny Pontové "nevkusně pošlapány".
Ignes Pontová prý byla otřesena upoutávkami k filmu, které vysílají německé veřejnoprávní televize. Upoutávky přitom obsahují i výňatky ze scény Pontova zavraždění.
Podle jeho nyní padesátileté dcery je ve filmu z hlediska scénického zpracování téměř všechno špatně. Zatímco v jiných filmech tvůrci dbají na věrné zachycení všech historických detailů až po poznávací značky automobilů, v tomto případě prý nesedí exteriéry, interiéry ani zachycení vlastních událostí.
Vražda tehdejšího třiapadesátiletého šéfa bankovního domu Dresdner Bank 30. července 1977 přímo v jeho domě v Oberurselu nedaleko Frankfurtu nad Mohanem byla poprvé zachycena na kameru, byť jen jako rekonstrukce. Němečtí kritikové film nominovali na Oscara. Jde o údajně nejdražší německý film všech dob.
"Z atentátu RAF na mého otce dosud neexistovaly žádné záběry. To pro nás vždy byla jistá útěcha a také ochrana. Toto falešné vniknutí filmové verze do soukromí považuji za obzvlášť ničemné," uvedla Pontová. Členové rodiny tak podle ní musejí neustále coby nepřipravení diváci snášet scény z filmu, jenž je inscenován jako nekomentovaný thriller.
Okolnosti zavraždění předního západoněmeckého bankéře byly víc než neobvyklé. Jürgen a Ignes Pontovi seděli na terase své vily, když čekali návštěvu dcery Pontova bývalého přítele ze studií. Ponto věděl, že Susanne Albrechtová má velmi vyhraněné levicové názory, ale netušil nic o jejích kontaktech s RAF. Albrechtová se dostavila i s vůdčími osobnostmi organizace Brigittou Mohnhauptovou a Christianem Klarem, kteří Ponta zastřelili v kuchyni, když šel pro vázu na růže, které dostal od Albrechtové. Klar dosud žije a odpykává si trest ve vězení, neboť prezident Horst Köhler mu loni v květnu odmítl udělit amnestii.
Ignes Pontová pokládá vrácení státního vyznamenání za zoufalý, ale podle ní jediný možný způsob protestu proti diskutovanému snímku, jenž se po uvedení do kin koncem září usadil v čele německého žebříčku návštěvnosti. Spolkový kříž za zásluhy dostala Pontová v roce 1988 mimo jiné za založení projektu setkávání hudebně nadaných školáků z celého Německa "Schulen musizieren".
Jürgen Ponto byl vedle spolkového generálního prokurátora Siegfrieda Bubacka a šéfa zaměstnavatelů Hannse Martina Schleyera jednou z prominentních osobností, které padly za oběť takzvané druhé generaci RAF v krvavém roce 1977.
Skupina, která pod taktovkou své nové vůdčí osobnosti Brigitte Mohnhauptové usilovala o osvobození svých zatčených vůdců, se vyznačovala bezohlednou brutalitou. Vše vyvrcholilo smutně proslulým "německým podzimem". Po půlnoci 18. října osvobodila německá protiteroristická jednotka v somálském Mogadišu pasažéry letounu Landshut.
Palestinští únosci mimo jiné požadovali propuštění vůdců RAF. Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Jan-Carl Raspe pak do rána ve svých celách spáchali sebevraždu. Teroristé RAF krátce nato zavraždili uneseného Schleyera.
Foto: AP, bmk.film.de
