Přibližně 170 akcemi nejrůznějšího druhu si Rakousko tento rok připomíná řadu kulatých výročí souvisejících s historií země. Jak v pátek ve Vídni řekl někdejší rakouský prezident Heinz Fischer, který je vládním zmocněncem pro Pamětní rok 2018, jde o připomínky tak rozdílných událostí, jako je revoluce z roku 1848, vznik rakouské první republiky v listopadu 1918, anšlus v březnu 1938 či rakouská reakce na obsazení sousedního Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
"Jsem hluboce přesvědčen, že se z historie můžeme poučit. Historie je velká učitelka, jen bohužel často nenachází žádné žáky. Doufáme, že se nám podaří to trochu změnit," vysvětlil Fischer.
S postupujícím časem - od konce první světové války letos uplyne sto let a postupně umírají pamětníci druhé světové války - podle někdejšího rakouského prezidenta hrozí, že události zmizí za horizont a zkušenosti a názory, které z nich plynuly, přestanou být přítomné.
"Historie nám jasně říká, že lidská práva a úcta a respekt k ostatním lidským bytostem jsou pravidlo, které je třeba udržet a kterým je potřeba se řídit," poznamenal Fischer.
Součástí letošního pamětního roku tak v Rakousku nebude jen velké slavnostní shromáždění 12. listopadu ve vídeňské Opeře ke vzniku první rakouské republiky v roce 1918, ale také už o den dříve připomínka vídeňské křišťálové noci v roce 1938. Při pogromu byly tehdy vypáleny tři desítky synagog ve městě, řada lidí byla zraněna či zabita.
Vyhlášení republiky si před parlament na vídeňské Ringstrasse přišlo v roce 1918 poslechnout asi 100 tisíc lidí, německého kancléře Adolfa Hitlera po anexi Rakouska Německem o dvě desítky let později vítal v březnu 1938 asi dvojnásobný počet lidí. Fischer připomněl, že řada dalších Rakušanů se v té chvíli už bála o život či se skrývala.
Rakouský, německý a běloruský prezident také před týdnem společně připomněli osud desetitisíců Židů, včetně asi 9600 z Vídně, kteří byli v letech 1942 až 1944 po transportech postříleni nebo zemřeli v plynových komorách v táboře Malý Trostinec u Minska.
Rok 1918, který bude výrazně připomínán také v ČR v souvislosti se vznikem prvorepublikového Československa, je podle Fischera jedním z důvodů spolupráce rakouských organizátorů rakouských vzpomínkových akcí také s partnery v Praze, Bratislavě, Budapešti či v Itálii. Vzniknout by například měla učebnice, obsahující pohledy a velmi odlišné interpretace různých stran na stejné historické dění.
Dějinné souvislosti podle Fischera ale přesahují někdejší rakousko-uherské hranice. Vídeňská filharmonie tak například 11. listopadu, kdy před sto lety příměří ukončilo jatka první světové války, vystoupí symbolicky ve francouzských Versailles.
České dějiny se ale s těmi rakouskými protínají také v připomínce roku 1968 a rakouského přijetí řady českých a slovenských běženců z okupované země.
Organizátoři, kteří mají k dispozici rozpočet 4,5 milionu eur (skoro 117 milionů korun), spolupracují s vědci, historiky, vysokými školami, rakouskou akademií věd a dalšími institucemi. Jedním ze souvisejících počinů je také otevření Domu rakouské historie, tedy muzea rakouských dějin přímo ve vídeňském Hofburgu.
