Sarkozyho<span> námluvy s levicí</span> Francouzům nevadí

Zahraničí
9. 10. 2007 15:24
Nicolas Sarkozy
Nicolas Sarkozy

Politika "otevření se" vůči politickým protivníkům, kterou od nástupu do funkce hlásá nový francouzský prezident Nicolas Sarkozy, vzbuzuje skřípění zubů napravo i nalevo, ale Francouzům jako celku se líbí. V průzkumu pro dnešní list Le Parisien to řeklo 62 procent dotázaných a opačný názor mělo jen 24 procent.

Sarkozy prohlašuje, že chce v zájmu co nejširší podpory využívat všech talentů bez ohledu na jejich politickou příslušnost nebo sympatie. V jeho vládě je tak socialista Bernard Kouchner ministrem zahraničí a dalších několik socialistů nebo bývalých socialistů má funkci státních tajemníků. Jsou tam i osobnosti z řad společenských organizací, které s určitostí nelze označit za pravicové.

Sarkozy chce v tomto směru pokračovat, další lidé z okruhu levice by mohli být "přetáhnuti" v příštích měsících, ať už přímo do vládních funkcí, nebo do čela týmů pověřených nějakým konkrétním zadáním pro vládu. Mluví se třeba o bývalých socialistických ministrech Jacku Langovi a Claudu Allegreovi, a dokonce i o mluvčím Socialistické strany Julienu Drayovi.

Představitelé této momentálně velmi rozložené strany vidí v tomto kursu taktiku, která má za cíl dál ji oslabit. Některé přeběhlíky, třeba státního tajemníka Erika Bessona, označují socialisté rovnou za zrádce, a ve všech odmítají vidět zástupce levice ve vládě. "Už to nejsou lidé levice, ale pravicoví protivníci," citoval dnes Le Parisien socialistického poslance Philippa Martina.

Kritice je vystaven i Kouchner, jemuž se vyčítá, že se podílí na tvrdší zahraničněpolitické linii prezidenta včetně většího příklonu ke Spojeným státům.

Sarkozyho přístup se zároveň setkává s velkými výhradami v řadách vládní pravice, respektive jejích špiček. "Přeběhlíci" totiž zaujímají posty, na které si řada představitelů mohla dělat ze svého hlediska legitimní nárok. Patrick Devedjian, dlouhodobý spolupracovník Sarkozyho a teď generální tajemník vládního Svazu pro lidové hnutí (UMP), před časem ironicky řekl, že je "pro otevření se, včetně otevření se vůči sarkozystům". Na Devedjiana vládní křeslo rovněž nezbylo.

Sarkozy, který od nástupu do funkce formálně nemá s UMP nic společného, musil nedávno jet uklidňovat stranickou základnu v Alsasku, popuzenou tím, že státním tajemníkem jmenoval starostu Mylhúz Jeana-Marie Bockela, se kterým jakožto se socialistou sváděla místní pravice tvrdé boje. Prezident musil také uklidňovat znepokojené poslance a senátory UMP.

Mezi jeho řadovými stoupenci má ale tato jeho politika podporu. V průzkumu, jehož výsledky přinesl Le Parisien, ji podpořilo 77 procent těch, kdo pro něho hlasovali v dubnovém prvním kole prezidentských voleb. Ještě větší sympatie - 79 procent - vzbuzuje tato politika mezi voliči centristy Françoise Bayroua. A její stoupenci převažují dokonce - v poměru 50 ku 42 - i mezi těmi, kdo ve volbách hlasovali pro Sarkozyho největší soupeřku, socialistku Ségolene Royalovou.

Na fotografii: Nicolas Sarkozy, 4. říjen 2007

FOTO: AP

Autor: ČTK

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ