Po českém prezidentovi Václavu Klausovi vběhl na eurohřiště také slovenský útočník a pohrozil: když Češi, tak my také! Evropa se nestačí divit a ostražitě sleduje, která další středoevropská či jiná historie nečekaně odkudsi vyleze.
Otázkou je, zda požadavek slovenského premiéra Roberta Fica o stejnou výjimku z lisabonské smlouvy, kterou podmiňuje svůj podpis prezident Klaus, českou situaci spíše komplikuje, či naopak pomůže inkriminované "dvě věty" dojednat. Dvě země jsou víc než jedna. Slovenské vystoupení však může spustit lavinu dalších žádostí a snah dojednat si ústupek na poslední chvíli nejen v případě lisabonské smlouvy, ale i příštích dohod.
PSALI JSME: Klaus se vyjádřil k Lisabonu: zůstane Česko svrchované?
Barroso: Češi povinni přijmout lisabonskou smlouvu
Tak či onak to nebude snadné, protože obě země se nechovají standardně. Slovákům v pondělí švédský ministr zahraničí a zástupce předsednické země Carl Bildt chladně připomněl, že jejich země ratifikaci lisabonské smlouvy bez jakýchkoli problémů dovršila a že vyjednávání už dávno skončilo. Češi mají herní "výhodu", protože Klaus stále ještě neratifikoval a bez Česka smlouva platit nezačne. Česká pozice je nicméně opředena trapností. Žádáme cosi, o co jsme si měli říct před dvěma roky, kdy bychom zřejmě podobně jako Britové uspěli. Natahování ruky v době, kdy smlouvu už podepsal premiér a schválily ji obě komory parlamentu, působí jako vydírání.
Zbytek Evropské unie není příliš nadšen, že musí ustupovat guruovi euroskepticismu Klausovi. Svoji nechuť dávají evropští lídři najevo zatím tlumeně. Vědí, že přílišné hartusení by Klausovi jen nahrálo, a také není stále jasné, o co bude česká vláda žádat. Švédskému premiérovi Fredericku Reinfeldtovi jistě v tyto dny dává hodně zabrat krocení francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho v jeho projevech na adresu českého prezidenta. Sarkozy považuje lisabonskou smlouvu tak trochu za své dítě a český požadavek za umělé zdržování.
Pokud ale česká vláda ústupek nevyjedná, Lisabon platit nebude a padnou tak velkolepé plány na nového prezidenta a ministra zahraničí unie či nový a silnější diplomatický sbor. To si uvědomují všichni.
Jenom víra nestačí
Češi a nyní i Slováci si nicméně nemohou myslet, že zbylých pětadvacet členských zemí vděčně kývne na jejich požadavek vyřknutý za minutu dvanáct a že EU bude dál se založenýma rukama čekat, až se Klaus ustrne a smlouvu podepíše.
K TÉMATU: Jakl: Radím Klausovi, ať Lisabon ani za nic nepodepíše
Weigl: Nová ratifikace lisabonské smlouvy není potřeba
"Je jasné, že bude snaha najít nějaký kompromis. Těžko však česká vláda získá garance, aniž by unie měla jistotu, že pak Klaus podepíše a zda nepřijde s nějakým novým požadavkem," uvedl unijní diplomat v Bruselu.
Tato "jistota" nemůže být založena na víře a signálech, o kterých premiér Jan Fischer mluvil pouhý den před tím, než Klaus vypustil do světa svůj neavizovaný požadavek.
Není jisté, zda se k nějakému příslibu nechá prezident vůbec donutit. Klaus sice nedávno nepřímo naznačil, že mu nejspíš nezbude než smlouvu podepsat, ale není jasné, kdy se tak stane.
Také přiblížil, že řešením mohou být irské garance, které si vyjednala na unii irská vláda. Součástí evropského práva se stanou až později, a to tak, že budou připojeny k nejbližší přístupové smlouvě zřejmě s Chorvatskem, která pak projde ratifikací ve všech členských zemích. Zatím není jasné, zda něco podobného dostanou i Češi.
"Domnívám se, že členské země nebudou chtít jít dál než za politickou deklaraci bez nějakých dalších slibů o právní závaznosti," řekl zdroj blízký švédskému předsednictví. To však zase nejspíš nebude stačit české hlavě státu.
Foto: Karel Šanda
