Šéf německé sociální demokracie (SPD) opět tepe zlořády v kapitalistickém systému. Mnoho podniků se podle Franze Münteferinga chová jako „loupeživí rytíři". Vyplácení bonusů podle zisků pro špičkové manažery by politik nechal nejraději zakázat.
Müntefering už na jaře roku 2005 vzbudil pozornost daleko za hranicemi Spolkové republiky, když finanční investory přirovnal k hejnům kobylek (Heuschrecke). Tato metafora se už stala součástí německého lexika a celkem běžně se v Německu používá v odborném ekonomickém žargonu.
Předseda německých socialistů požaduje vyvození důsledků ze současné hospodářské a finanční krize a navrhuje zákon proti přemrštěným manažerským platům. „Je třeba zakázat, aby se plat manažera orientoval podle aktuálního zisku," řekl Müntefering na neděním předvolebním mítinku v hesenském Gießenu.
„Hospodářství je tu pro lidi, a ne obráceně," volá sociální demokrat.
Müntefering poukazuje na to, že vrcholní manažeři v bankovním sektoru si přicházejí na 1,2 milionu eur ročně. Tato suma se ale bonusy může zvýšit až na 14 milionů eur. Zde musí zasáhnout stát, požaduje šéf SPD, protože bonusy v takové výši jsou umožněny jen krátkodobými zisky.
Německo potřebuje novou debatu o podnikové odpovědnosti, zvedá prst Müntefering. Mnohé podniky by podle něj „táhly zemí jako loupeživí rytíři a kasírovaly peníze".
Když Müntefering přišel před čtyřmi lety s termínem „kobylky", jímž mínil hrozbu pro domácí hospodářství ze strany bezohledných zahraničních finančních investorů, sklidil jak velký potlesk, tak kritiku a nepochopení.
Jeho oponenti označovali kritiku předního německého sociálního demokrata za „beznadějně anachronistickou" či „ekonomicky směšně naivní". Po čtyřech letech ale vládne široké přesvědčení, že Müntefering trefil svou charakteristikou hřebík na hlavičku.
Müntefering přitom nezaútočil na „kapitál" jako výrobní způsob, ale především na nadnárodní koncerny a jejich krátkodechou strategii maximálního zisku.
K termínům, s nimiž začali čerstvě žonglovat socialisté v Německu a jež vzbudily širokou pozornost, patří například i „nová spodina", prekariát, svého druhu novodobý proletariát. Oproti kobylkám je ale nová spodina obtížněji definovatelná a o její výklad se vedou spory.
Foto: Bundestag a archiv
