Předsednictví Evropské unie ve čtvrtek od Španělska přebírá Belgie, tedy politickou krizí sužovaná země, v níž po nedávných předčasných volbách stále vládne kabinet v demisi.
Plány Belgičanů na příští půlrok jsou skromné, sami hovoří o menší roli. Přesto se do nich různí evropští politici či média kriticky a uštěpačně netrefují tak, jako když šéfování EU přebírala loni Česká republika. Staré země unie drží v tomto směru zjevně "basu".
Na šestiměsíční období, kdy budou zástupci Belgie řídit různá unijní jednání, patrně budou mít vnitropolitické problémy vliv. "Samozřejmě, že to bude mít vliv. Bude to víc administrativní než politické předsednictví, když teď Belgie zatím nemá novou vládu," říká Karel Lannoo ze Střediska pro výzkum evropské politiky (CEPS).
Dosluhující belgický premiér Yves Leterme nicméně při představování předsednictví své země v úterý slíbil, že EU si výměny vlády v Belgii téměř nevšimne. Je možné, že stávající belgický kabinet, který kvůli sporům mezi Vlámy a Valony podal demisi a vyvolal tím červnové volby, odejde do konce roku, tedy ještě před koncem předsednictví.
Vyloučit se ale nedá ani to, že Leterme zůstane v úřadě po celou dobu předsednictví, neboť v minulosti sestavování vlád často trvalo řadu měsíců. Ve volbách zvítězila vlámská strana N-VA, která prosazuje postupné "rozpuštění" Belgie, zmítané spory jazykových komunit.
Server EUObserver v úterý napsal, že rychlé zformování vlády, o kterém se nyní v Belgii hovoří, by nemuselo být v zájmu země právě s ohledem na předsednictví. Nebezpečné by mohlo být střídání vlád ve chvíli, kdy by nastala nějaká nenadálá krize v EU. Jako příklad server zmínil jednání o mechanizmu na pomoc zemím eurozóny sužovaným dluhy.
Když EU v první polovině loňska předsedali Češi, tak se při výměně vlády během této role dostali pod ostrou kritiku z různých stran. Bylo jim vytýkáno, že v době hospodářské krize svými problémy vystavují EU dalším nebezpečím. K Belgii jsou diplomaté i analytici přívětivější, což je způsobeno řadou důvodů včetně určité větší solidarity mezi zakládajícími členy bloku.
Pro Belgii nepůjde navíc o první zkušenost s šéfováním nyní 27člennému bloku, jak tomu bylo v případě Česka. Předsedat unii bude Belgie již podvanácté. Většina unijních institucí sídlí právě v belgické metropoli Bruselu, kterému se kvůli tomu také přezdívá hlavní město Evropy.
Jedním z klíčových partnerů předsednictví bude v EU její prezident Herman Van Rompuy, což je bývalý belgický premiér. A navíc už platí lisabonská smlouva, která změnila roli předsednictví tím, že vytvořila dvě nové významné "tváře" EU - kromě prezidenta EU díky ní vznikl post šéfa unijní diplomacie.
Leterme předem uvedl, že respektuje, že větší díl moci přešel na van Rompuyho a spol.
"Navíc Belgie je hodně proevropská, což se o Češích říct úplně nedalo," podotkl také Lannoo. "Člověka může jen zamrzet, že na nás hleděli trošku jinak než na ně - ve smyslu zbytečné kritičnosti nebo podezřívavosti vůči českému předsednictví, na rozdíl od toho belgického," povzdechl si před časem český ministr zahraničí Jan Kohout.
Podle Lannoa bude největší výzvou Belgičanů během předsednictví udržet vzhledem k stavu belgické politické scény věci EU v chodu. Španělské předsednictví podle něj příliš úspěšné nebylo.
Kromě změn fungování institucí kvůli vstupu "Lisabonu" v platnost sehrálo svou roli to, že tamní premiér José Luis Zapatero není na mezinárodní scéně příliš výraznou osobností, a zejména fakt, že na Španělsko velmi tvrdě dopadla hospodářská krize. Kvůli tomu se musel Madrid soustředit na snahy dostat se z této složité situace. Jako neúspěch se vnímá i to, že se Španělům nepodařilo uspořádat summit mezi EU a USA, který mělo v plánu.
Mezi priority belgického předsednictví budou podle nedávné prezentace patřit třeba vytvoření orgánu pro dohled nad finančními trhy či změny ve fungování paktu stability a růstu, který stanovuje podmínky, jež by měly splňovat veřejné finance v zemích EU. Belgie doufá, že za jejího předsednictví budou položeny základy diplomatické služby EU a že se výrazně pokročí v jednání o přijetí Chorvatska či Islandu.
Belgičané chtějí rovněž pokročit na cestě přijetí Turecka do EU, přičemž chtějí otevřít nejméně jednu z ještě zbývajících 23 vyjednávacích kapitol. To vzbudilo obratem kritiku některých politiků v sousedním Nizozemí, kteří upozorňují na aktuální "válečnický tón" Ankary vůči Izraeli a postupný příklon Turecka k muslimským zemím na Blízkém východě.
Foto: eu2010.be, eu2010es a ČTK/AP
