Po dvou hodinách kopání na mrznoucí pasece nacházejí dělníci hledané důkazy. Kosti a hlínou pokryté začerněné pozůstatky, které jsou součástí tajného masového hrobu z druhé světové války. Tentokrát nejsou na vině jednotky SS, ale partyzáni Josipa Broze Tita.
Mezi stromy, nedaleko pracujících kopáčů, přihlíží postarší muž. Odmítl sice uvést své jméno, ale prohlásil, že zde před více než půlstoletím stál. Jednoho rána roku 1945 sem jako šestnáctiletý mladík přiběhl, když uslyšel výkřiky.
Hrob v Lancovo je jedním z cílů programu slovinské vlády, který má pomoci lidem vypořádat se se skrytým odkazem bezprecedentního vraždění během války.
Doposud bylo ve Slovinsku zaregistrováno 540 podobných míst. Podle odhadů by mohly hromadné hroby skrývat až 100 000 těl.
„Zabíjení, které se tu odehrálo, nemá v Evropě srovnání. Během dvou měsíců po konci války zde bylo zabito víc lidí než během čtyř válečných let," cituje agentura Reuters historika Jože Dežmana, který předsedá komisi pro registraci ukrytých hrobů.
„Srebrenica je proti tomu nevinný případ," porovnává Džeman Lancovo s masakrem osmi tisíc bosenských muslimů z občanské války v Jugoslávii.
Popravení ze Slovinska byli většinou vojáci, kteří kolaborovali s nacisty. Většina z nich neviděla žádný soud, prostě dostali kulku v lese. Stali se obětí pomstychtivého řádění komunistických partyzánů Josipa Broze Tita poté, co je odmítla přijmout spojenecká vojska okupující Rakousko.
Slovinsko, které vyhlásilo nezávislost na Jugoslávii v roce 1991, je sice již tři roky v Evropské unii, ale masové hroby zůstávaly dál veřejným tajemstvím. Až do začátku vykopávek.
O existenci hrobů se po desítky let vědělo, ale pamětníci se báli o událostech roku 1945 promluvit v obavách z odvety. V Lancovu se jeden z anonymních pamětníků podělil o své zážitky. „Byla tam krev a zbytky ohořelých šatů. Krev tekla všude. Nebyli zastřeleni, byli ubiti," vzpomíná podle Reuters jeden z místních. Historik vedoucí výzkum hrobů Mitja Ferenc prohlásil, že jugoslávské komunistické úřady opakovaně odmítaly přiznat, že se nějaké popravy konaly, a odmítaly udat příbuzným místo posledního odpočinku jejich blízkých.
Po dlouhých padesát let se lidé nemohli ke hrobům ani přiblížit. Mnoho jich bylo zničeno „vhodnými" explozemi nebo pohřbeno pod troskami. Na některých hrobech už dnes dokonce stojí městské části.
I
přes ničení stop a popírání úřady se v paměti lidí hrůzná tečka za válečným běsem zachovala. Farmáři se zemi, kde odpočívali pobití, vyhýbali. Jen někdy prý přišel student medicíny, když potřeboval kosti a lebky ke studiu.
Na druhou stranu zatím nikdo nedokáže určit počet masových hrobů. „Až poté, co jsme začali zkoumat první hrob, jsme si uvědomili, kolik dalších hrobů tam je. Lidé začali promlouvat, volat a povídat o lokalitách, o kterých věděli," cituje agentura Reuters historika Dežmana.
V srpnu slovinští výzkumníci potvrdili, že se v tajném masovém hrobě v Teznu nachází přinejmenším 15 tisíc obětí. Sto dvacet kilometrů severně od Lublaně spočívají hlavně kosti chorvatských a černohorských vojáků, kteří pomáhali Hitlerovi v jeho snahách o tisíciletou Říši.
Podobných míst se od roku 2002 objevilo pět set. „Už je načase, abychom přiznali existenci těchto hrobů. Nakonec už uplynulo více než šedesát let od konce druhé světové války," řekl podle Reuters místní představitel pro otázku masových hrobů Lado Erzen.
Slovinci tvoří asi zhruba pětinu všech obětí, ale žádný z popravčích nemusel čelit soudnímu řízení. V roce 2005 byl obviněn bývalý komunistický vůdce Mitja Ribič z genocidy. Nakonec však soud nenalezl proti dnes osmaosmdesátiletému starci dostatek důkazů.
„Důkazy jsou shromažďovány, ale faktem je, že většina důkazního materiálu byla systematicky ničena," řekl Dežman.
Na fotografii: (1) Dřevěný kříž u masového hrobu v Lancovu, 18. říjen 2007; (2) a (3) Práce u masového hrobu v Lancovu, 18. říjen 2007
FOTO: Reuters
