Bohatý sever, chudý jih. To je či spíše byla formule, jež se snaží definovat významné rozdělení Evropy. Nyní však v této souvislosti hrozí starému kontinentu vytvoření další propasti, mezi mladými a starými. A to zdaleka neplatí jen pro krizové státy.
Nehledě na to, že se země eurozóny hospodářsky zotavují, na evropském kontinentě pokračuje růst sociálních rozdílů. Vývoj z uplynulých let má potenciál vážné hrozby, protože hranice už neprocházejí jen mezi blahobytným severem a krizemi otřásaným jihem, ale stále větší je i propast mezi mladými a starými.
Aktuálně před tím varuje německá Bertelsmannova nadace, jež každý rok v rozsáhlém výzkumu zjišťuje, jak se vyvíjí sociální spravedlnost ve státech Evropské unie.
Mezi těmi, kdo za hospodářské krize patří k hlavním poraženým, jsou děti a mladiství, varují autoři studie. Děti podle ní vyrůstají v rostoucí míře v chudobě a mladiství bez vzdělání.
Zvláště hrozivé je, že tento vývoj nepozorujeme jen v krizových zemích na periferii eurozóny, ale i v mnoha dalších státech. V zemích EU je podle studie ohroženo chudobou a sociálním vyloučením kolem 26 milionů dětí a mladistvých, což znamená více než čtvrtinu mladých do osmnácti let věku, což je značný počet.
Dramaticky narůstá dětská chudoba v oblastech postižených krizí. Od roku 2007, kdy finanční krize vrcholila, se počet chudobou a sociálním vyloučením ohrožených dětí a mladistvých zvýšil z 1,2 milionu na 7,6 milionu.
Statistici používají termín "ohroženi chudobou" (armutsgefährdet), aby i ve statistikách jasně ukázali, že chudoba může být přechodným stavem, například u studentů. Navíc, mnoho osob zahrnutých do statistiky není chudých, ale jen blízkých chudobě. Žijí v domácnostech s méně než šedesáti procenty průměrného příjmu. Tato definice je v EU obvyklá. Rozhodující je suma peněz, kterou má domácnost skutečně k dispozici. Studie zahrnuje také mladé Evropany, kteří trpí vážným materiálním nedostatkem nebo vyrůstají v domácnostech, jež jsou kvazi bez příjmu.
Dalších 5,4 milionu mladých dospělých se nachází v prekérní životní situaci, neboť nejsou ani zaměstnáni, ani nechodí do školy či učení. Tento vývoj je opět dramatický v jihoevropských zemích.
Ve Španělsku se vyšplhal podíl 20-40letých, kteří ani nepracují, ani se nevzdělávají, od roku 2007 z 16,6 procenta na 24,8 procenta. V Itálii dokonce z 21,6 procenta na 32 procent.
Tento vývoj prohlubuje už zmíněnou propast mezi mladými a starými. Zvětšuje ji i fakt, že důchody a penze nebyly ekonomickými turbulencemi postiženy stejnou měrou jako příjmy mladých. Zatímco v unii je chudobou nebo sociálním vyloučením ohroženo v průměru 27,9 procenta dětí, u věkové skupiny nad 65 let tento podíl dokonce klesl z 24,4 procenta na 17,8 procenta.
Trend zvětšujících se rozdílů mezi mladými a starými vykazuje i značné rozdíly, pokud jde o země. Přitom vždy neplatí, že čím je země považována za blahobytnější, tím jsou generační rozdíly menší.
V Německu se třeba kritizuje stav, kdy sociální původ stále nadprůměrně silně rozhoduje o dosaženém vzdělání a následném (ne)blahobytu.
I když rozvinutá ekonomika obecně vytváří podmínky pro sociální spravedlnost, nezaručuje ji.
Základem průzkumu Bertelsmannovy nadace se stal takzvaný index sociální spravedlnosti v EU, který tam sami vypracovali. Tento index zahrnuje 35 kritérií, jako je míra prevence chudoby, přístup ke vzdělání a pracovnímu trhu, stav systému zdravotnictví, zajištění perspektiv pro mladou generaci a další.
Z tohoto pohledu nejsou pro Německo, obecně uznávaného vůdce sjednocené Evropy, výsledky studie úplně nejlepší. Spolková republika se umístila na sedmém místě, přičemž k zemím, jež jsou na tom stran sociální spravedlnosti lépe, patří i Česko.
Na prvních deseti příčkách se umístily Švédsko, Finsko, Dánsko, Nizozemí, Česko, Rakousko a Německo. Naopak nejhůře jsou na tom (od konce) Řecko, Rumunsko, Bulharsko a Maďarsko (viz tabulka).
