Připomínalo to zhmotnění inferna. Série deseti mohutných explozí vytvořila více než stovku kráterů, které chrlily prach a lávu v řetězci dlouhém 25 kilometrů celých osm měsíců. Od této katastrofy, která je někdy považována za nejtragičtější erupci sopky v historii a jednu z příčin Velké francouzské revoluce, uplyne v sobotu 230 let.
Všechno to začalo sérií zemětřesení na začátku června 1783. V důsledku první erupce, která vypukla 8. června, se rozevřela do té doby zacelená trhlina spojující jednotlivé vulkány, žhavé magma začalo vystupovat na povrch a dostalo se do kontaktu s vodou.
Jak se tlak magmatu v podzemí snižoval, exploze ustávaly a po několika dnech se láva z trhlin jen vylévala na povrch, byť v obrovském množství a značnou rychlostí. Celkem zalila plochu 600 kilometrů čtverečních, což představuje půl procenta rozlohy celého Islandu.
Kromě lávy se z ohnivé brázdy Lakagígart, jíž dala název právě Laki, vyvalily spousty dalších sopečných hornin, tuny kyseliny sírové a množství jedovatých plynů, jež zahubily 20 až 25 procent obyvatelstva (asi 9500 lidí), 80 procent ovcí a polovinu koní a hovězího dobytka. Dánsko, pod nějž tehdy Island patřil, zvažovalo odstěhování obyvatel z ostrova.
Spolu s lávou, která ze začátku tryskala při erupcích až do výšky 800-1400 metrů, se ve vzduchu ocitlo obrovské množství sopečného popela. Vzdušné proudy ho postupně vynesly až do výše 15 kilometrů po celé planetě. Nejvíce ho ale zůstalo nad Islandem a severní polokoulí, kterou doslova zastínil.
A tak se rok 1783 stal pro Evropu "rokem bez léta". A třeba na Velkou Británii začalo padat tolik sopečného prachu, že se tam mluvilo o "písečném létě".
Následovala extrémně tuhá zima a po ní další chladné a nevypočitatelné léto. Po Islandu, který stihl hladomor již v roce 1783, teď neúroda zasáhla prakticky celou Evropu.
V Čechách zachytil tento čas ve svých pamětech roku 1784 milčický rychtář František Vavák takto: "Okolo sv. Prokopa (4. července) a zvláště v den jeho svátku byla drsná zima, foukal tak studený vítr, až zábly ruce. Na pouť do Chotouně šly ženy v kožichách. V červenci začaly v okolí žně, ale tak neobyčejné, že je nikdo nepamatuje. Některý den byla taková zima, že se ani ženci při práci nezahřáli."
A v důsledku nepříznivých klimatických podmínek skomírala zemědělská produkce ještě několik let. Kromě chladu škodily rostlinám i kyselé deště, které ničily lesní porosty.
Roku 1786 vypukl na Islandu znovu hladomor a nebývale strádali i obyvatelé mnoha dalších zemí. Zbídačení francouzského venkova posléze vedlo až k Velké francouzské revoluci roku 1789.
Mrazivé pozdravy z Islandu doputovaly nakonec až do Severní Ameriky. Tam byla první zima po výbuchu Laki tou nejdelší a nejchladnější dosud naměřenou. V Mexickém zálivu se objevily ledové kry a v New Orleansu se dalo bruslit na zamrzlé Mississippi.
A podle nedávných studií stály neblahé klimatické změny po výbuchu Laki i v pozadí hladomorů v Egyptě nebo v Japonsku.
