Kapitulace italského expremiéra Silvia Berlusconiho, který byl včera spolustraníky donucen podpořit vládu Enrica Letty, znamená konec jedné éry hodné srovnání s dobami Julia Caesara: období, kdy Berlusconi byl všemocný. Alespoň tak to vnímá italský tisk.
"Hroutí se celý jeden svět," hlásal ve svém titulku deník La Repubblica po posledním obratu Berlusconiho, který o víkendu vyvolal vládní krizi s cílem vynutit si předčasné volby. Ustoupil ale poté, co nebyl schopen přesvědčit většinu členů své strany o tom, že pád vlády je nutný.
Symbolem toho, že Berlusconi ztratil někdejší vliv, je vzpoura jeho pravé ruky Angelina Alfana, který expremiérovi přitom vděčí za svou politickou kariéru. Alfano jako někdejší ministr spravedlnosti připravil zákony, které Berlusconiho vytahovaly z jeho četných právních problémů. Poddajně se také nechal vyškrtnout z čela volebního seznamu ve volbách z letošního února, aby v něm mohl Berlusconi na poslední chvíli zaujmout jeho místo.
Nyní vůbec poprvé se tento 42letý sicilský právník odvážil veřejně postavit proti svému mentorovi, když ten ho donutil odstoupit z postu místopředsedy vlády a ministra vnitra. Otevřeně vyzval pravicové zákonodárce, aby hlasovali pro důvěru vládě, kterou Berlusconi chtěl svrhnout.
"Je to Spartakus a vzpoura otroků," reaguje levicový list Il Fatto Quotidiano. Mnozí Italové jsou Alfanovou proměnou ohromeni. Ti, kteří zůstali Berlusconimu stále věrní, jej přirovnávají k Brutovi, zrádnému Caesarovu synovi, který se do Berlusconiho pustil v době, kdy vůdce oslabilo potvrzení trestu vězení, který byl nad ním vynesen. Jiní jsou překvapeni tím, že se z něho stala "holubice se sokolími drápy".
"Je neuvěřitelné, že Alfano, Berlusconiho výtvor, chce obětovat svůj idol," komentoval deník Il Messaggero.
Kromě Alfana však Berlusconiho opustila celá skupina lidí, kteří mu byli doposud věrní. Bývalý šéf poslanecké skupiny Berlusconiho Lidu svobody (PdL) Fabrizio Cicchitto, který doposud platil za jeho zapáleného pobočníka, v úterý v noci nadával do nacistů a nosičů neštěstí kolegovi, který chtěl bývalému premiérovi zůstat věrný.
Silvio jako Benito?
Podle deníku La Stampa se "Řím stává svědkem závěrečného dějství politické historie Silvia Berlusconiho, který poprvé narazil na někoho, kdo mu řekl 'ne'".
Několik listů neváhalo přirovnat Berlusconiho situaci k roku 1943, kdy se italští fašisté vzbouřili proti tehdejšímu diktátorovi Benitu Mussolinimu. "Stejně jako tehdy Mussolini i nyní Berlusconi projevuje známky únavy," píše La Repubblica.
Od vstupu do politiky v roce 1994 tento mediální magnát vládl nad svou stranou, původně tvořenou kádry z jeho mediální říše Fininvest. "Nejde o politického vůdce, ale o vlastníka strany ... a jejích členů," řekl nedávno jeden levicový poslanec.
Berlusconi, který patří mezi nejbohatší lidi v Itálii (hodnota jeho majetku se odhaduje na šest miliard eur - 150 miliard korun), se také nikdy netajil "velkorysostí" vůči mužům a ženám, kteří ho obklopovali. Dostal se do hledáčku justice za to, že si koupil hlas senátora, který zapříčinil pád vlády premiéra Romana Prodiho v roce 2008.
Dokázal odradit i prostřednictvím svých tří televizních kanálů a deníku Il Giornale kohokoli, kdo by se mu chtěl v jeho okruhu postavit. Podle listu Corriere della Sera takto zničil například svého bývalého spojence Gianfranca Finiho.
Sedmasedmdesátiletý Berlusconi je dnes zjevně jen stínem toho, čím býval kdysi," soudí ekonomický deník Il Sole 24 Ore.
V minulosti to už několikrát vypadalo, že Berlusconi zažil definitivní pád, dokud opět "nevstal z mrtvých". Poté co se v zemi na pokraji bankrotu vzdal moci v listopadu 2011 kvůli svým četným skandálům, předvedl velkolepý návrat se ziskem celé třetiny hlasů v únorových volbách.
"Já neumírám, ani když mě zabíjejí," řekl výhrůžně v rozhovoru pro nejnovější vydání týdeníku Panorama.
