Ještě docela nedávno se zdálo, že uhelný věk lidstva pomalu končí. Přinejmenším v hospodářsky rozvinutých zemích Západu. A že se vlády v energetice postupně chopí obnovitelné zdroje - vítr, slunce, voda... To sice souhlasí, ale jen částečně. Uhlí zažívá renesanci.
Svět vstupuje přinejmenším do nové uhelné dekády. Důvody jsou prosté. Stoupající ceny ropy a plynu, jakož i geopolitický neklid v (dosavadních) hlavních oblastech jejich těžby vedly ke znovuobjevení uhlí jako spolehlivého a cenově výhodného zdroje energie.
Pro ochránce životního prostředí a mnohé bojovníky za obnovitelné zdroje energie jsou to špatné zprávy, ale je to tak. Téměř celý svět stále sází na energii z uhlí. Poptávka po něm bude v příštích desetiletích stoupat, do roku 2017 meziročně o půl miliardy tun. Bez přílišných ohledů na to, že uhlí je zabijákem klimatu číslo 1.
Mezi lety 2000 až 2011 se spotřeba uhlí ve světě zvýšila o 57 procent. Z větších zemí klesá výrazněji poptávka po něm jen ve Spojených státech. Nejvíce lačné po uhlí jsou Čína a Indie.
Pokud se v těchto dvou zemích s celkem dvěma a půl miliardami obyvatel zásadněji nezmění energetická politika, vystřídá uhlí roku 2017 ropu jako celosvětově nejdůležitější zdroj energie, uvedla loni v prosinci Mezinárodní energetická agentura se sídlem v Paříži. K jejím osmadvaceti členům patří též Česká republika.
Uhlí dnes celosvětově pokrývá potřebu energie z třiceti procent. A na produkci elektřiny se podílí čtyřiceti procenty. Vedle některých nevýhod má uhlí i výhody. Vedle už zmíněné ceny je ho na naší planetě ohromné množství. IEA odhaduje, že při současné míře spotřeby by mohlo vystačit na dalších 180 let.
Energy Watch Group (EWG) se sídlem v Bavorsku však dochází k jiným, nižším číslům. Podle jejích expertů dosáhne celosvětová produkce uhlí svého vrcholu roku 2025, kdy bude o zhruba 30 procent vyšší než dnes.
Pokud jde o hnědé uhlí a zmíněné sousední Německo, v němž část těžařů spolupracuje se svými českými kolegy, mohly by při nynějším objemu dobývání vydržet jeho zásoby ještě 231 roků. Uvádí to Spolkový ústav pro geologické vědy a suroviny (BGR), podle něhož největší zásoby hnědého uhlí, které lze vytěžit s nynějšími náklady, mají Rusko (32 %), Německo (14 %) a Austrálie (13 %).
Šéf představenstva těžařské společnosti MIBRAG Joachim Geisler tak na otázku magazínu WirtschaftsJournal (Das Mittedeutsche Wirtschaftsmagazin), jaké perspektivy má uhlí a společnosti, jako je ta jejich, odpovídá: "Velmi dobré. Hnědouhelný průmysl je partnerem obratu v energetice, ne soupeřem. Čas k odchodu uhlí ze scény ještě neuzrál." Na cestě do zelené budoucnosti je podle Geislera uhlí potřebné více než kdy dříve.
Pokud jde o objem těžby hnědého uhlí, patří Německo mezi světovou špičku. Jeho zásoby hnědého uhlí se odhadují na 35 miliard tun. Ve Spolkové republice jsou tři velké hnědouhelné revíry (Rheinische Braunkohlenrevier, Mitteldeutsche Braunkohlenrevier, Lausitzer Revier) a řada malých těžebních míst. Největším německým podnikem v tomto odvětví je RWE Power AG.
Uhelný věk ale pomalu končí v Česku. Pod zemí ho sice leží zhruba pět miliard tun, ale jeho těžbě brání nynější zákony a hospodářská nerentabilnost. Za současných podmínek ho lze vytěžit necelých 850 milionů tun a zhruba stejný objem by šlo vytěžit po prolomení limitů. V nejbližších letech ale ještě zůstane hnědé uhlí pro českou energetiku klíčové. Za velmi nadějné byly (jsou) při spalování hnědého uhlí a jeho využití v průmyslových procesech považovány technologie CCS, což je zkratka pro Carbon Capture and Storage, což je záchyt CO2 a jeho zpracování a ukládání v hlubinách země. Cílem je udělat ze špinavého zdroje energie "čisté uhlí".
Tato technologie sice vypadá velmi nadějně, ale její vývoj postupuje zjevně jen velmi pomalu kupředu. Každopádně ne tak, jak se čekalo.
Demonstrují to i plány Evropské komise (EK) podpořit příslušné projekty CCS částkou 275 milionů eur. Žádný z projektů, které se aktuálně ucházely o finanční podporu, však peníze z Bruselu nedostal. Ani jeden totiž nesplňoval požadovaná kritéria.
