Mladiství chlapci Saíd Kárim a Muddhir Mahmúd se řadí mezi čtyři miliony iráckých uprchlíků. Podobně jako mnoho dalších utečenců podnikli dlouhou a nebezpečnou cestu, aby nakonec našli útočiště ve Švédsku. Tato severská země je jediným evropským státem, který může být označen jako přívětivý vůči iráckým uprchlíkům.
"Chci dosáhnout věcí, které bych v Iráku nedokázal," svěřuje se přes tlumočníka šestnáctiletý Saíd, který nyní bydlí ve stockholmském centru pro irácké nezletilé uprchlíky. "Naposledy jsem svou rodinu viděl před dvěma lety. Jsou šťastní, že jsem pryč od smrti," říká.
Saíd opustil svou rodinu, když mu bylo 14, v době, kdy rostlo sektářské násilí mezi sunnity a šíity. Uprchl do bezpečnějšího severoiráckého Kurdistánu, kde si vydělával na živobytí prací v autoopravně. Když však kurdská vláda znepokojená přílivem arabských sunnitů a šíitů začala odmítat nově příchozí, rozhodl se, že odtud odejde. Jako mnoho ostatních překročil na své cestě do Švédska hranici s Tureckem.
Nyní jeho případ prošetřují švédské úřady a on bude mezitím s ostatními chlapci z centra chodit do švédské školy. Chce se prý soustředit hlavně na basketbal a práci s počítačem.
Etnické násilí, které je v Iráku od února 2006 na vzestupu, podle humanitárních pracovníků způsobilo nejrychleji se prohlubující humanitární krizi na světě. Asi dva miliony lidí opustily své domovy, ale zůstávají v zemi. Další dva miliony ze země uprchly. Většina z nich zamířila do sousední Sýrie a Jordánska. Méně jich odešlo do Evropy, kde jsou uprchlíci ve stále větší míře nežádoucí.
Na Švédsko pohlížejí uprchlíci z Iráku jako na nejpřívětivější alternativu k uzavřeným státům Evropy a Blízkého východu. Již před americkou invazí do Iráku v roce 2003 mělo Švédsko velkou komunitu iráckých emigrantů a tradici přijímání uprchlíků. Má také štědrý sociální systém.
Polovina Iráčanů, kteří v roce 2006 přišli do Evropy, mířila do podle oficiálních údajů Švédska. Tato země poskytla rovněž azyl tisícům lidí po zhroucení Jugoslávie v 90. letech.
V roce 2006 dorazilo do Švédska podle humanitárních organizací asi 20.000 Iráčanů, kteří tak rozšířili zdejší iráckou menšinu na asi 100.000 lidí. Mnoho z těchto uprchlíků jsou chlapci mladší 18 let bez doprovodu.
Někteří přijíždějí schováni v nákladních autech, jiní volí leteckou dopravu. Většina o své trase hovoří záměrně mlhavě. Sociální pracovníci říkají, že velká část z nich za cestu zaplatila, obvykle tisíce dolarů, pašerákům lidí, kteří své svěřence často bijí, okradou, nebo zneužívají.
Jedna z imigračních advokátek říká, že někteří z jejích klientů při odchodu z Iráku neměli pevný záměr přestěhovat se do Švédska. Určili jim to však pašeráci, kteří si za převoz jednoho člověka účtují 10.000 dolarů (192.000 korun). Mnozí běženci tyto peníze získali od svých rodin, které se zoufale snažily dostat je z oblasti konfliktu.
Jeden z chlapců se zlobí, že muž, který mu pomohl dostat se do Švédska, mu při příjezdu ukradl několik tisíc dolarů. "Do Švédska teď z Iráku přichází velký počet nezletilých. Mnoho z nich nepřijíždí úplně osamoceno. Cestují s dalšími lidmi, ale nemají žádné zákonné opatrovníky. Trpí tím, že jsou odděleni od své rodiny, nemají životní vzory a prošli psychologickým traumatem, se kterým se musíme vypořádat," říká Dick Clomen ze švédského Červeného kříže.
Řada evropských zemí se zdráhá blokovat irácké uprchlíky či jim kontrolovat doklady v naději, že projdou jejich zemí a zamíří do států, jako je Švédsko. Sledování osudu nezletilých imigrantů téměř neexistuje.
Sedmnáctiletý Muddhir uprchl z Bagdádu v červenci, krátce poté, co se sem musel se svým otcem, bývalým úředníkem někdejší vládní strany Baas Saddáma Husajna, po vypršení víz vrátit ze Spojených arabských emirátů. Brzy po svém návratu se stali terčem hrozeb.
Otec mu prý zaplatil taxík do Kurdistánu, odkud přešel hranici do Turecka a se skupinou asi deseti Kurdů, v níž byl izolovaný, zamířil do Řecka. "Spali jsme pod stromy. Jeden člověk mne udeřil a ukradl mi peníze. Tloukl mne a někdy mě tahal za vlasy. Ostatní ve skupině věděli, že se to děje, a ještě mu pomáhali. Byl jsem jediný Arab," říká.
Muddhir nakonec nastoupil na trajekt do Itálie a pak odletěl do Stockholmu. Říká, že je v kontaktu se svým otcem, který nyní žije tajně ve Spojených arabských emirátech. Ztratil však jakékoli spojení s matkou a bratrem v Bagdádu.
Jakou radu by dal těm, kteří zůstali, neví. "Nevím, ale neměli by jít stejnou cestou jako já. Nikomu ze své rodiny bych takovou cestu nepřál," zdůrazňuje.
Na fotografii: (1) Mladí Iráčané se švédským kamarádem, 3. říjen 2007; (2) Šestnáctiletý Karím ve Švédské tělocvičně, 3. říjen 2007
FOTO: Reuters
