Vlak řítící se neposkvrněnou bílou krajinou v mrazu jede načas. Uvnitř je teplo, za oknem zapadá slunce, přijíždí obsluha a vagonem zavoní káva. Stále více Švýcarů přesto zaváhá, když má obhajovat kdysi nevyvratitelnou pravdu o tom, že jejich dráha je ta nejlepší na světě.
Proč? Kvůli novému pravidlu, které zakazuje koupit si jízdenku až ve vlaku. Průvodčí přitom stále fungují. Teoreticky by to neměl být problém, jelikož lístek si lze obstarat z automatů na nádraží, telefonicky nebo přes internet. V praxi je to ale horší, protože člověk narazí na definici platné jízdenky a také na vysokou pokutu, jestliže existenci jízdenky nemůže prokázat.
Příklad: Mladý muž ví, že má do vlaku nastoupit s jízdenkou orazítkovanou datem z automatu. Jenomže automat nefunguje, takže mladík pečlivě a ještě na nástupišti na lístek datum ručně vypíše. A průvodčí mu napaří pokutu za neplatný lístek.
Nebo: Důchodce, který si vyrazil na výlet s vnukem, si zakoupil jízdenky pro oba po telefonu. Jenomže ve vlaku se ukáže, že touto cestou si člověk může koupit lístek jenom jeden. Dědeček tedy zaplatí pokutu.
Dále: Přiběhnete v ranním mrazu na nádraží a zjistíte, že automat je rozbitý. Nezoufáte, máte svůj smartphone. Ale není to zase tak snadné. Zmrzlými prsty ťukáte údaje a lovíte kreditní kartu. Nakonec úspěch, máte e-jízdenku a nastupujete do vlaku směr Ženeva. Hrdě ji ukazujete průvodčí, která však neprojevuje žádné nadšení. Jízdenka je neplatná. Proč, to se dozvíte až za několik týdnů, když vám přijde dopis z agentury, kterou švýcarské dráhy eufemisticky nazvaly oddělení ochrany tržeb.
Ti dobří lidé vám vysvětlují, že platba z kreditní karty byla převedena čtyři minuty poté, co vlak vyjel z nádraží. A to znamená, jak oni tvrdí, že jste si jízdenku koupili až ve vlaku, což není dovoleno. K dopisu je připojena složenka na pokutu 190 franků (skoro čtyři tisíce korun). Marně protestujete, že politika zákazu koupě jízdenky ve vlaku nemůže být přece dovedena tak daleko. Marně upozorňujete na to, že automat měl fungovat, ale nefungoval.
A stejně marně se brání 750 jiných pasažérů pokutovaných kvůli neplatným jízdenkám každý den. Švýcarské dráhy se hájí takto: předpis byl zaveden k ochraně čestných a platících pasažérů.
Pohled na příjmy společnosti však svědčí o něčem jiném. Za měsíc si dráhy přijdou na pokutách v přepočtu na 37,5 milionu korun.
Pěkný výdělek, ale také mnoho zahořklých cestujících potrestaných za podvod, ačkoli udělali pro včasnou koupi jízdenky maximum. Někteří jsou tak dotčeni, že případ pohnali k soudu. A to bude zajímavé - švýcarské dráhy versus lid.
Vlaky jsou prozatím ve Švýcarsku stále oblíbené, ale sedadla už možná nejsou tak pohodlná a káva zase až tak nevoní. Protože švýcarské dráhy přišly o mnohem více než o ony ceněné miliony - totiž o dobré vztahy se svými pasažéry.
