Po desetiletí nikdo nechtěl vzpomínat na „speciální bloky“ nacistických koncentračních táborů. Stráže v nich nutily ženské vězeňkyně „bavit“ jejich spoluvězně.
Druhý muž nacistické říše Heinrich Himmler, který byl zodpovědný za koncentrační tábory, rozhodl o zřízení „speciálních bloků“ v roce 1941. Nechtěl samozřejmě nikomu život v koncentráku zpříjemňovat.
Hlavní jeho myšlenka byla, že pokud budou mít vězni před sebou stimulující nabídku sexu, budou pracovat víc. A kdyby mělo privilegium návštěvy „speciálního bloku“ jen několik lidí, tak to naruší solidaritu mezi nimi.
Když na konci války vyšla najevo zvěrstva z koncentračních táborů, nevěstince zahalilo tabu. Většinou německé ženy, které zajišťovaly chod „speciálních bloků“, byly příliš vyděšené a poznamenané hroznou skutečností, než aby mohly podat svědectví, zatímco muži zůstali potichu ze studu.
Nyní se pokouší vrhnout trochu světla do temné minulosti výstava v severoněmeckém Ravensbrücku. Za války byl určen tento tábor hlavně pro ženy.
Jeden muž se snažil prolomit bariéru ticha. Albert van Dijk je bývalý holandský vězeň z Buchenwaldu. Ve třiaosmdesáti letech stále vzpomíná na to, jak v osmnácti nastoupil do tábora plného ponížení a zoufalství. Pak ale narazil na blonďatou prostitutku Friedu a zamiloval se do ní. Ve „speciálním bloku“ s ní přišel o panictví.
„Často jsem připomínal otázku „speciálních bloků“ na setkáních dřívějších buchenwaldských vězňů, ale nikdo o tom se mnou nechtěl diskutovat, nebo mi říkali, že se mýlím,“ cituje Dijka agentura Reuters.
Ačkoliv byla prostituce oficiálně v nacistickém Německu zakázána, elitní vojska SS vybudovala síť nevěstinců pro vojáky wehrmachtu, totálně nasazené a vězně. Od roku 1942 bylo dvě stě až tři sta vězeňkyň z tábora nuceno pracovat v deseti táborových nevěstincích po celé říši.
Naprostá většina jich šla za dráty tábora, protože byla „antisociální“. Ačkoliv měly o něco lepší podmínky než muži, stávaly se z nich psychické trosky. Další nebezpečí vyvstávalo v podobě pohlavních nemocí nebo nucených potratů. Na těchto ženách byly dokonce prováděny lékařské pokusy.
Po celodenní práci v táboře musely ženy ještě další dvě hodiny „bavit“ muže, kteří mohli zaplatit dvě říšské marky za dvacet minut sexu. Ti, kdo přicházeli, byli většinou nejvýše postavení vězni a dostávali dávky jídla navíc. Obyčejný vězeň byl na sex příliš slabý.
Výstava v Ravensbrücku u Fürstenbergu nad Havolou severně od Berlína trvá do 30. září.
Na fotografiích: (1) na bráně lágru v Ravensbrücku (dobový snímek); (2) textilka s osmi výrobními halami, dnešní stav; (3) zbytek z koupelen a kuchyní; (4) ubikace
Foto: Stiftung Brandenburgische Gedenkstätten
