"Nikdy jsem sem nechtěl. Je to tu moc malé na to, aby tu člověk pracoval nebo se tu usadil," trápí se Muhammad Abdalláh ze Somálska, že se mu nepodařilo doplavat až na kontinent a že se musel zastavit na Maltě, kde uboze přežívá.
Ženu ztratil dvaačtyřicetiletý Muhammad při plavbě na rozbouřeném moři. Jejich bárka, kterou se loni v červenci chtěli dostat z Libye do Itálie a dále do evropského "ráje", se převrátila a na poslední chvíli jej před jistou smrtí zachránili maltští námořníci.
Od roku 2002 přistálo proti své vůli - kvůli poruše na lodi nebo ztroskotání - na již tak přelidněném středomořském ostrově Malta, jehož vláda je pravidelně obviňována, že vůči imigrantům používá velmi tvrdou politiku, více než sedm tisíc lidí.
Dál, až do země svobody
Muhammad neústupně trvá na tom, že chce do Velké Británie nebo do Spojených států, protože by rád našel dobrou práci, aby nakrmil svých pět dětí. Ty zůstaly v somálském hlavním městě Mogadišu, kde se bojuje, a otec o nich nemá již čtyři měsíce žádné zprávy.
Muhammada nejprve poslali do stanového tábora ve vojenském komplexu na jihu ostrova. Zakrátko získal status utečence pod humanitární ochranou. Má možnost volného pohybu a smí pracovat, nesmí však Maltu opustit.
Muž nyní přežívá bez jakékoli reálné perspektivy, stejně jako dalších šest stovek Afričanů natěsnaných po dvaceti ve třídách opuštěné školy v Marse, chudinské čtvrti v přístavu metropole Valletty.
Železné palandy, starý nábytek, promiskuita a bída: škola nebyla pro takové využití postavena a nedostatek prostředků všude bije do očí.
Běženci v Marse si však myslí, že jsou na tom ještě poměrně dobře ve srovnání s těmi, kteří žijí v Hal Faru, přeplněném stanovém městečku u letiště, kde se tísní 800 osob bez tekoucí vody, kromě sanitárního bloku, a bez možnosti používat elektřinu.
Před pohledy sousedů ležících o necelý metr dál zde chrání každého z imigrantů pouze přikrývka. Na 300 lidí tu připadá jedna televize.
Mario, sociální pracovník, kterého do tohoto centra přidělila vláda, připouští, že je třeba ještě mnohé učinit. Ukazuje, jak postupují práce na zavádění osvětlení a na výstavbě jídelny a kuchyně.
Práce je, lidé nejsou
Mezitím dvaatřicetiletý Abdalláh ze súdánského Dárfúru připravuje v improvizované kuchyni beraní ragú. "Dostane se mu základního vzdělání v oboru kuchařství," slibuje Mario. Může také navštěvovat dvakrát týdně kurz angličtiny, dodává.
Maltě chybějí pracovní síly ve stavebnictví a ve službách, a proto vítá, když jsou imigranti v těchto oborech ochotni pracovat.
"Více než 250 z nich se podílelo na výstavbě nové nemocnice na ostrově, která byla otevřena tento týden; bez nich bychom ji nedokončili," tvrdí Terry Gosdem z katolické charitativní nadace Suret il-Bniedem, která centrum v Marse bez podstatných finančních prostředků spravuje.
"Nyní jde o problém integrace, protože mnozí z těchto imigrantů chtějí na Maltě zůstat," soudí.
"Bohužel je zde velmi rozšířena xenofobie a my musíme Malťanům vysvětlovat, že tito nově příchozí neohrožují ani jejich zaměstnání, ani jejich zdraví," zdůrazňuje Gosdem.
Protože na ostrově neustále roste počet důchodců, potřebovala by Malta každý rok 500 nových imigrantů, aby měla dostatek pracovních sil, dodává.
Foto: Reuters
