Tvrdý život v Pobalti vede k rekordům v sebevraždách

Litva má nejvyšší míru sebevražednosti v Evropě a Darius Linkevičius dokáže pochopit, proč tomu tak je. "Sebevražda se zdá být východiskem ze všech problémů. Jste mrtvý a už nemusíte na ně myslet," řekl agentuře Reuters tento dřevař s manželkou a třemi dětmi. "I já jsem pomýšlel na sebevraždu, ale jen když jsem byl opilý, střízlivý nikdy."

Vysoká sebevražednost je jednou z bolestných sociálních otázek v pobaltských státech Litva, Estonsko a Lotyšsko, které po zhroucení Sovětského svazu vstoupily v roce 2004 do Evropské unie.

Mimo působivý hospodářský růst a transformaci pobaltských metropolí z šedých měst v turistické atrakce zůstává svět útrap, v němž žijí rozsáhlé skupiny obyvatelstva.

Důchodci bojují o přežití, zdravotnická zařízení jsou často ubohá a případy onemocnění tuberkulózou, tedy nemocí často provázející chudobu, jsou vysoce nad průměrem v EU.

Desetitisíce Litevců a Lotyšů emigrovaly, aby hledaly vyšší příjmy a lepší život jinde: další volí mnohem definitivnější východisko.

Míra sebevražednosti v Litvě v roce 2006 činila 30 osob na 100.000 lidí, více ohroženi jsou muži. V sousedním Lotyšsku to bylo podle oficiálních údajů 21,4 osob na 100.000 lidí.

Sebevraždy převažují ve venkovských komunitách, kde vzrostla nezaměstnanost po rozpuštění kolektivních farem ze sovětské éry. V okrese Varena, kde žije Linkevičius, dosáhla míra sebevražednosti úrovně 71,9 na 100.000. Lidem chybí potřebné vzdělání a odborné schopnosti, nebo jsou příliš staří na to, aby se přizpůsobili nové realitě.

A stát vynaložil příliš málo snahy pomoci jim, říkají experti. V zoufalství se mnozí obracejí k alkoholu, jímž ještě přiživují své pocity beznaděje.

Varena je malebná oblast lesů a jezer, kde je život tvrdý. Linkevičius s rodinou žije v domě, který býval základní školou. Budova naléhavě potřebuje renovaci, když přijde zima, tvoří se na jejích vnitřních zdech led. Rodina obývá jednu velkou místnost a má malou kuchyň s kamny.

Když pracuje, vydělává Linkevičius 800 litas měsíčně (zhruba 5800 korun), říká jeho manželka. Když nemůže pracovat kvůli pití, dostává rodina 156 litas (asi 1150 korun) státní podpory.

"Hlava se mi může rozskočit. Každé ráno po probuzení musím myslet na to, jak seženu chleba a brambory, jak nakrmím děti," říká devětadvacetiletá Irina.

Tento způsob života je velmi vzdálen metropoli Vilniusu, který je stejně jako lotyšská Riga a estonský Tallinn výkladní skříní postsovětských pobaltských reforem.

Tam vyrostly bloky administrativních budov, hotelů, barů a restaurací a silnice jsou přecpané novými auty, včetně drahých značek jako BMW, Mercedes a Porsche.

Rostoucí trhlina mezi bohatstvím a chudobou, zhoršovaná ještě stoupající inflací, vedla v Lotyšsku ke kampani za referendum o zvyšování důchodů. Vláda odpověděla rozhodnutím valorizovat důchody dvakrát ročně.

"Byl tu všechen ten hospodářský růst, ale část obyvatelstva z něj neměla prospěch," říká Artis Pabriks, bývalý ministr zahraničí a jeden z organizátorů kampaně.

Mnoho lotyšských důchodců přežívá s pouhými 120 latů (asi 4300 korun) měsíčně v době, kdy rostou ceny, zejména pak základních potravin jako mléko a chleba. Míra inflace dosáhla v únoru v Lotyšsku 16,7 procenta.

V Litvě vykazuje sebevražednost klesající trend - v roce 1996 činila míra sebevražednosti v zemi 46,6 případů na 100.000 osob - a experti očekávají její další postupné snižování úměrně k rozšiřování prospěchu z hospodářského růstu mezi všechny občany.

"Lepší sociální podmínky povedou k poklesu sebevražd. Dnes žijí někteří lidé v takové bídě, že si vůbec nedovedou představit, jak by se z ní mohli vymanit. Je to velká sociální krize," říká předseda litevského Sdružení suicidologie Alvydas Navickas.

"Pokud současný klesající trend vydrží, dosáhneme do roku 2015 v míře sebevražednosti průměru EU," předpovídá. Dřevař Linkevičius o tom ale není přesvědčen. "Pro obyčejné lidi se život nezlepšil. Když pijete, máte sklon na ty problémy zapomenout," říká.

Foto: Profimedia