Bojová látka yperit, označovaná podle charakteristického zápachu jako hořčičný plyn, byla použita v několika konfliktech dvacátého století včetně obou světových válek, v nedávné době yperit použil i Islámský stát. Jeho smrtící účinky se projevují především leptáním sliznic. Svůj název získal podle belgického města Ypres, kde ho před sto lety, 12. července 1917, poprvé použili Němci v bojích první světové války.
Hořčičný plyn, který je cítit po česneku či hořčici, byl poprvé syntetizován v roce 1860 anglickým chemikem Frederikem Guthriem, podle některých zdrojů ho vynalezl již v roce 1822 belgicko-francouzský chemik César-Mansuete Despretz. Německá armáda ho použila nejprve v třetí bitvě o Ypres proti britským a posléze i proti francouzským jednotkám.
Chemické zbraně vůbec poprvé použila v roce 1915 rovněž německá armáda, když použila proti svým protivníkům chlorový plyn. Za přelomový okamžik v historii chemických zbraní se ale považuje právě nasazení yperitu. Na rozdíl od jiných bojových plynů měla nová zbraň pro útočníky význam v tom, že proti ní nepomáhaly plynové masky, neboť k vyvolání účinku stačí kontakt s kůží. Navíc je hořčičný plyn velmi stabilní a dokáže bojiště spolehlivě zamořit na řadu hodin až několik dní.
Yperit proniká dřevem, kůží, tkaninami a působí v kapalném i plynném stavu. Do organismu proniká všemi cestami - kůží, dýchacími orgány, očními spojivkami i zažívacím ústrojím. Nejcitlivějšími orgány po použití yperitu jsou oči, dýchací orgány a kůže. Na kůži účinkuje do čtyř až osmi hodin, v zažívacím traktu po třiceti až šedesáti minutách. Při vdechování účinkuje do několika hodin. Může být použit v dělostřelecké a letecké munici nebo rozstřikován z letadel.
Utrpení vojáků bylo enormní, měli puchýře po celém těle, záněty očí, které někdy vedly až k slepotě, zažívací problémy, poleptané plíce. Podle odhadů bylo při prvním použití yperitu zasaženo více než dva tisíce vojáků, z nichž šedesát až osmdesát zemřelo.
Yperit později použili například Italové během italsko-etiopské války ve třicátých letech uplynulého století, Japonsko ho využívalo během druhé čínsko-japonské války (1937 až 1945), objevil se také v osmdesátých letech ve válce Iráku s Íránem a režim bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna ho použil v roce 1988 při útoku na kurdské město Halabdža, při němž zahynulo pět tisíc Kurdů.
V 2015 použil yperit podle vyšetřovací zprávy OSN Islámský stát v syrské obci Mára. Podle některých zpráv hořčičný plyn organizace použila i loni v dubnu proti syrským vládním vojákům v boji o armádní letiště ve východosyrské provincii Dajr az-Zaur.
Používání chemických zbraní zakazuje Úmluva o chemických zbraních (celým názvem Úmluva o zákazu vývoje, výroby, skladování a použití chemických zbraní a o jejich zničení, CWC). Ta byla přijata v Ženevě v září 1992, k podpisu byla otevřena v Paříži v lednu 1993 a účinnosti nabyla v dubnu 1997. Úmluva nahradila protokol z roku 1925 o zákazu použití dusivých, otravných nebo podobných plynů a bakteriologických prostředků ve válce.
Dodržování smlouvy monitoruje Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), která v roce 2013 obdržela Nobelovu cenu za mír. CWC dosud podepsalo 192 zemí, z členských zemí OSN tak neučinil Egypt, Jižní Súdán a KLDR.
