Z pohledu zřejmě už konečného výsledku se úterní dánské parlamentní volby mohou mylně jevit jako mnoho povyku pro nic. Koalice pravého středu, která se v parlamentu opírá o krajní pravici, zůstane u moci. A na restriktivní přistěhovalecké politice, jež v posledních letech Dánsko "proslavila" v širokém a dalekém okolí, se také prakticky nic nezmění.
V deníku Jyllands-Posten se možná znovu objeví karikatury proroka Mohameda a každý, komu se jejich vyzývavý tón nebude líbit, bude mocnými extremisty označen za nepřítele svobody slova, a tedy nositele "nedánských" vlastností. Suma sumarum tedy skutečně nic nového.
Přesto byly právě úterní volby nebývale dramatické. Jen půl roku před nimi se totiž na politické scéně této malé a v řadě ohledů velmi sympatické severské země objevil zcela nový hráč - strana jménem Nová aliance, vedená mužem pravicovým podobně jako úřadující vláda, avšak "nedánským" ne méně než všichni další napadaní přistěhovalci, jimž je právě za této vlády hůř než dřív.
Něco podobného se ve stabilní dánské parlamentní demokracii neděje často. Dlouho to při sčítání volebních výsledků dokonce vypadalo tak, že konzervativně-liberální dvoukoalice bude muset ze své tvrdosti vůči imigrantům přece jenom slevit, aby si vůdce Nové aliance Nasera Khadera naklonila na svou stranu a získala většinu v parlamentu právě s jeho pomocí.
Při závěrečném součtu se však předpovědi role Nové aliance coby rozhodujícího jazýčku na politických vahách zřejmě vůbec nesplní a zájem médií o teprve čtyřiačtyřicetiletého politika syrsko-palestinského původu, který do Dánska přišel s rodiči až v jedenácti letech svého života, pravděpodobně výrazně opadne.
Není pravice jako pravice
Pravicová koalice dosavadní vlády Liberální strany Venstre (VLP) a Konzervativní lidové strany (KF), podporovaná krajně pravicovou Dánskou lidovou stranou (DF), bude mít v parlamentu 90, a tedy většinu z celkových 179 křesel. Na levý opoziční blok zbude 84 mandátů. Zbývajících pět mandátů připadne právě Khaderově nové alianci.
K tomu, aby pravicová vláda mohla vyměnit koketování s extremisty za spojenectví s Novou aliancí, je Khaderovo sdružení pro konzervativce a liberály příliš neatraktivní - DF má totiž sama o sobě plných 25 mandátů a tím dokonce o mandát víc než v minulých volbách. Jako třetí největší strana v zemi je tudíž pro toho, kdo chce vládnout, příliš důležitá. K tomu, aby Nová aliance zaujala levici, je zase ve své politické linii příliš napravo.
Nadcházející volební období tak již pro novou hvězdu dánské politiky nebude časem rychlého úspěchu, ale dobou vynucené další profilace. Dá-li se Nová aliance do příliš úzkého spojenectví s vládou, dostane se nebezpečně blízko i k extremistům a voliči to propříště budou považovat za zradu. Koketerie příliš nalevo zase znevěrohodní ekonomické body jejího volebního programu.
Neúspěšná levice
Právě na levici je však vidět největší posun politických sympatií dánských obyvatel, tedy alespoň těch, kteří jsou nakloněni "socialistickému" způsobu vládnutí. Zatímco sociální demokracie si o dva mandáty pohoršila (zůstane jí "jen" 45 křesel) a dosáhla dokonce nejhoršího výsledku od roku 1906, o poznání levicovější Socialistická lidová strana svůj počet mandátů v kodaňském Folketingu téměř zdvojnásobí a namísto 12 dosavadních hlasů jich propříště bude mít 23. Soudě podle nárůstu je tedy "levicovější část umírněné levice" vůbec největším volebním vítězem.
Nehledě na to však dnes každý, kdo se o dánskou politiku zajímá, musí uznat, že staronový premiér a vůdce Liberální strany Venstre Anders Fogh Rasmussen , který v říjnu poměrně překvapivě vsadil na vypsání předčasných parlamentních voleb (volby se mohly konat až v roce 2009), při svém riskantním tahu uspěl. A to je to jediné, co se dnes v Kodani a jejím dánském okolí počítá.
FOTO: AP
