"Burka není na území republiky vítána," zvolal před dvěma lety prezident Sarkozy a teď jeho výrok vystoupil v platnost jako zákon. Má k tomu řadu motivů, bylo by na dlouho analyzovat postavení islámu ve Francii, stejně jako prezidentovy aktivity tváří v tvář volbám napřesrok, rekordně nízké popularitě a nárůstu krajní pravice. Každopádně řešit zákaz zákonem se nezdá jako příliš šťastný krok, zvlášť když je výsledná norma spíchnutá rádoby korektním jazykem.
Stručný zákon n° 2010-1192 z října loňského roku (v originále ZDE) se sice tváří navenek neutrálně, ale nikdo nepopírá, že má zakazovat burky a nikáby. "Nikdo nesmí ve veřejném prostoru nosit oděv sloužící k zakrytí tváře." Tolik říká první paragraf, nic víc, nic míň, aby se tak nějak dodrželo alespoň zdání politické korektnosti. Druhý paragraf pak zaprvé definuje veřejný prostor - veřejně přístupné prostory, potažmo prostory s veřejnými službami. Ačkoli to hojně píší média, výslovná výjimka o chrámech (rozuměj mešitách) v zákoně není. Veřejným prostorem prý také není automobil, takže pokud v burce neřídíte, do mešity si dojet smíte.
Zadruhé tento paragraf jmenuje výjimky: "zdravotní důvody, profesní důvody, nebo pokud patří do rámce sportovních aktivit, mezi svátky nebo umělecké či tradiční projevy".
Co se tedy nakonec zákonem zakazuje? Šálu v mrazu, stejně jako sluneční brýle či motocyklovou helmu pokrývají zdravotní důvody, svářečskou masku pracovní, potápěčské brýle sportovní aktivity. Zahalování se na demonstracích zakazuje trestní zákoník. Co taková nevěsta se závojem? Patrně projevy tradice. Dá se tedy argumentovat, že muslimky v některých zemích chodí tradičně zahalené od hlavy k patě?
Netradiční tradice
Každopádně by se muselo stavět na návratu k tradicím, z drtivé většiny tady nejde o přímé imigrantky (které obvykle islám berou poměrně vlažně a francouzské kultuře se snažily přizpůsobit), ale o jejich dcery, ne-li dokonce vnučky, frustrované postavením na okraji společnosti. Nebo o konvertitky. A už vůbec nemluvím o geografických kořenech oněch asi dvou tisícovek žen, které úplný závoj ve Francii nosí. Jak známo, drtivá většina francouzských muslimů pochází ze zemí Maghrebu, potažmo se subsaharské Afriky či z Turecka, které rozhodně nepatří k baštám konzervativního islámu.
Například rektor pařížské Velké mešity Dalil Boubakeur také nemá nikáby v oblibě: při oficiálních konzultacích během přípravy zákona před poslanci prohlásil, že jsou ve francouzském kontextu spojeny zejména s nárůstem radikalismu a zločiny i že jsou v rozporu s francouzským konceptem laicity - sekulárního státu. Doporučoval ale, aby se jejich nošení řešilo případ od případu a ne plošným zákonem.
Ten totiž vadí daleko víc lidem než oněm dvěma tisícovkám žen a jejich mužům; mnozí jej vnímají jako další atak na islám. A dost možná, že mají - vzhledem k Sarkozyho upadající předvolební popularitě - pravdu, protože tento zákon není řešením, jak omezit muslimský radikalismus. Policejní představitelé, stejně jako jejich odbory, nabádají muže a ženy zákona, aby normu uplatňovali opatrně a s rozmyslem. Dobře vědí, že na některých předměstích může sebemenší jiskra zapálit desítky aut v širokém okolí.
