Kondolence
Westerwelle: Smrtí Dienstbiera ztrácí Evropa velkého demokrata

S Jiřím Dienstbierem ztrácí Česko i Evropa velkého demokrata a přesvědčeného bojovníka za lidská práva. V kondolenci k sobotnímu úmrtí prvního polistopadového československého ministra zahraničí to napsal šéf německé diplomacie Guido Westerwelle. Zprávu o smrti třiasedmdesátiletého senátora, který podlehl delší nemoci, prý německý ministr přijal "s velkým zdrcením".

Podle Westerwelleho byl Dienstbier spolu s Václavem Havlem tváří nového demokratického Československa ve světě. "My Němci nikdy nezapomeneme, jak Jiří Dienstbier spolu s Hansem-Dietrichem Genscherem stříhal železnou oponu na německo-české hranici, a jeho nezaměnitelný přínos k usmíření mezi oběma našimi národy," dodal ministr v kondolenčním dopise adresovaném jeho českému protějšku Karlu Schwarzenbergovi, jehož text zveřejnilo německé ministerstvo zahraničí.

Stříhali ostnatý drát

Právě událost z prosince 1989, kdy tehdejší šéfové diplomacií Československa a západního Německa Dienstbier a Genscher společně přestřihli ostnatý drát na hranici mezi oběma státy, připomínají německá média v souvislosti s úmrtím českého politika nejčastěji.

Sehrál důležitou roli v sametové revoluci roku 1989 jako blízký spolupracovník Václava Havla, napsala agentura AP ve zprávě o Dienstbierovi. Agentura AFP ho označila za vůdčí postavu antikomunistické opozice a připomněla, že to byl právě on ve funkci ministra zahraničí, kdo spolu se svým německým kolegou Hansem-Dietrichem Genscherem 23. prosince 1989 symbolicky odstranil ostnatý drát na československo-německé hranici. Stejný den připomněla i německá agentura DPA, která poznamenala, že tímto okamžikem se Dienstbier zapsal do historie.

Michnik připomněl Kronoše

Někdejší polský opoziční aktivista a šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik vzpomíná na Dienstbierovu první návštěvu ve funkci šéfa československé diplomacie na přelomu let 1989 a 1990. "Zatímco včera jsme byli ještě kriminálníci, nyní jsme se setkali jako svobodní lidé, kteří se podíleli na pádu diktatury," napsal dnes Michnik.

Během slavnostní večeře prý Dienstbier řekl, že "jsme museli udělat tu naši sametovou revoluci, protože se nám pořád nechtělo chodit po horách, abychom se mohli setkat ... s polskými přáteli". Dienstbier tak připomněl schůzky československých a polských disidentů v horách na společné hranici. "To bylo pro Jirku typické: inteligentní, vtipné, plné sebeironie. Takový on byl," píše Michnik o svém příteli.

Dienstbier byl před rokem 1968 zahraničněpolitickým komentátorem Československého rozhlasu, pak byl vyhozen ze zaměstnání i z komunistické strany. Až do roku 1989 nemohl vykonávat novinářskou profesi a živil se mimo jiné jako topič. Patřil k prvním signatářům Charty 77. V letech 1979 až 1982 byl jako člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) vězněn za "podvracení republiky".

Post československého ministra zahraničí zastával v letech 1989 až 1992, od konce 90. let působil tři roky jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. V roce 2008 zasedl jako nestraník za ČSSD v Senátu.