Raoul Wallenberg vyměnil pohodlí neutrálního Švédska za nebezpečí v nacisty okupované Budapešti. Zachránil tam desetitisíce Židů, jimž nejrůznějšími cestami obstarával švédské pasy. Namísto uznání ho ale po válce zatkla sovětská kontrarozvědka.
Tragický konec muže, jenž jako tajemník švédské diplomatické mise v Budapešti zachránil před vyhlazovacími tábory od července 1944 do ledna 1945 až sto tisíc Židů, je zahalen tajemstvím. Když 17. ledna 1945 odjížděl v doprovodu ruské eskorty navštívit velitele sovětských vojsk v Debrecínu, při loučení s přáteli jednomu z nich řekl: "Nejsem si jist, zda odjíždím jako host, nebo jako vězeň. Ale do osmi dnů se vrátím."
Od té doby ho nikdo neviděl. Rusové, kteří ho možná považovali za amerického špiona, ho odvezli do moskevské věznice Lubjanka patřící sovětské tajné policii, kde s největší pravděpodobností v roce 1947 padl za oběť čistkám sovětského diktátora Josifa Stalina. Po druhé světové válce se Wallenberg stal pro Švédy národním hrdinou a legendou.
Raoul Gustav Wallenberg se narodil ve Stockholmu v roce 1912 do vlivné a zámožné rodiny. Do Maďarska se dostal za druhé světové války jako ředitel obchodní firmy.
