Alkohol je nebezpečná droga. Na rozdíl od některých jiných je však současným systémem z jistých důvodů tolerována. Náklonnost k omamným nápojům se nevyhýbá ani vysoce postaveným politikům. Rád si prý přihne i možný budoucí předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.
Juncker, který na podzim po osmnácti letech skončil v úřadě lucemburského premiéra, nedávno oznámil, že je připraven stát se kandidátem Evropské lidové strany (EPP) na post šéfa Evropské komise (EK). V souvislosti s tím se objevily pochybnosti o jeho "zdravotní způsobilosti" zastávat takovou pozici.
Německý týdeník Der Spiegel ve svém posledním vydání otiskl článek nazvaný "Achtung, Alkoholkontrolle!", ve kterém se odkazuje na anonymní zdroje, podle nichž má Juncker problémy s alkoholem. Pro předsedu lucemburské Křesťanskosociální lidové strany (CSV) prý není problém při obědě vypít dva giny s tonikem a pivo k tomu.
"Nemám problémy s alkoholem, už to stačí! Nechte mě s těmito nepravdivými obviněními na pokoji," odpálil Juncker redaktora televize ZDF, který se ho ptal na jeho údajné potíže.
Zlé jazyky s Junckerem částečně souhlasí. Nemá prý problém s alkoholem, ale bez něj.
Nedávno se v podobném duchu vyjádřil jeho nástupce v čele Euroskupiny Jeroen Dijsselbloem. V nizozemské talk show prohlásil, že někdejší "pan Euro" je náruživý pijan a kuřák, což se projevovalo i při zasedáních. Poté, co jeho funkci převzal, mají prý o poznání "kalvinističtější" charakter.
Hrozí tedy, že by se Juncker mohl někdy nacházet ve stejném stavu jako loni český prezident Miloš Zeman u korunovačních klenotů? Zkušený státník všechna nařčení odmítá a tvrdí, že pro stanutí v čele eurokomise má všechny předpoklady. To si ostatně myslí i hodně jeho kolegů. Ze všech adeptů na post šéfa EK (kandidaturu už oznámil komisař pro vnitřní trh Michel Barnier, mluví se o polském premiérovi Tuskovi či bývalém lotyšském předsedovi vlády Valdis Dombrovskisovi) má největší šance.
Junckera údajně podporuje i německá kancléřka Angela Merkelová, která původně prosazovala Tuska. Její úřad to nicméně odmítl potvrdit s tím, že vše se rozhodne až na speciálním summitu EPP, který se bude konat 7. března v Dublinu.
Evropské politické strany vybírají své kandidáty (vžil se německý termín Spitzenkandidat) na funkci předsedy EK kvůli novince zavedené Lisabonskou smlouvou. Volba nového šéfa unijní exekutivy má podle nových pravidel zohledňovat výsledky voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat 22. až 25. května.
Unijní lídři se nicméně nedokážou shodnout, jak přesně má procedura vypadat. Podle některých musí být nástupce Josého Barrosa první na kandidátce pro volby do EP, jiný pohled zase říká, že představitelé členských zemí dotyčného vyberou sami jako dosud a pouze dodrží podmínku, aby byl členem vítězné strany.
Pokud by platila první varianta, volby, které mnoho Evropanů tradičně ignoruje, by prý byly pro veřejnost zajímavější a snížilo by se riziko, že se výrazně prosadí zástupci protievropských populistických partají. Její odpůrci však argumentují tím, že může v osmadvacítce vyvolat zbytečné spory mezi institucemi a i politiky navzájem.
Příkladem může být rivalita mezi současným komisařem pro měnovou politiku Ollim Rehnem a někdejším belgickým premiérem Guyem Verhofstadtem. Ti dva se svářili o kandidaturu za Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Nakonec vyhrál šéf její skupiny v EP Verhofstadt.
