Francouzský prezident François Hollande si dělá už delší dobu starosti se svou nízkou popularitou a nově čelí několika skandálům. Schválení sňatků homosexuálů mu asi nepomůže, větší oblibu u veřejnosti by ale mohl získat krokem, který se v zemi těší všeobecné podpoře - dalším omezením nošení muslimských závojů.
V nedávném televizním rozhovoru Hollande uvedl, že omezení nikábů, burek a dalších muslimských oděvů by se mohlo rozšířit z veřejných prostor a státních škol i do soukromých společností. Na mysli měl především privátní školy, v nichž by podle něj měla platit stejná pravidla jako ve státních školách.
Nevychovaný tučňák, jak francouzskou hlavu státu označila zpěvačka-modelka Carla Bruniová, o tématu nehovořil náhodou. Svůj záměr přijmout v této věci nový zákon oznámil v době, kdy je jedním z hlavních témat v zemi případ Fatimy Afifové. Před pěti lety ji vyhodili ze soukromé mateřské školy v Chanteloup-les-Vignes na předměstí Paříže, protože si odmítala sundat hidžáb.
Koncem března se případem po odvoláních u soudů nižší instance zabýval kasační soud a rozhodl, že propuštění Afifové z důvodu "vážného pochybení" bylo projevem náboženské diskriminace. Soud své rozhodnutí zdůvodnil tak, že zmíněná školka je soukromou institucí, která neposkytuje veřejnou službu, a tudíž neměla právo Afifovou propustit. Navíc firmě nařídil, aby bývalé zaměstnankyni zaplatila 2500 eur (přes 60 tisíc korun).
Verdikt soudu způsobil mezi politiky i veřejností značný povyk. Ministr vnitra Manuel Valls například v Národním shromáždění vyjádřil nad rozhodnutím svou lítost.
Z průzkumů provedených ve veřejnosti v uplynulých týdnech pak vyplynulo, že zpřísnění ohledně náboženských symbolů ve školách, potažmo nošení muslimských závojů podporuje drtivá většina Francouzů.
Dle ankety publikované minulý týden v deníku Le Parisien bylo 83 procent dotázaných pro zákaz burek apod. nejen v soukromých školách, ale ve firmách obecně. Burky či nikáby přitom ve Francii nosí řádově jen tisícovky žen, většina si tvář nezahaluje.
Muslimští aktivisté nové snahy politiků kritizují. "Islám se stal politickým nástrojem. Politici se jím ohánějí vždy, když dojde k nějakým sporům," řekla časopisu Time šestadvacetiletá Samia Kaddourová z Le Havru, která je dcerou imigrantů alžírského původu. Kvůli svému náboženskému přesvědčení už vzdala snahy nalézt uplatnění ve státním sektoru.
Kaddourová a její známí se ale ani v případě zpřísnění zákazu Francii opustit nechystají. "Ještě nejsem dost znechucena, abych odjela pryč. Ostatní to cítí stejně. Jsem Francouzka a chci žít ve Francii. Miluji tuto zemi. I když zde mají problémy s tím mít nás rádi, budu dělat vše proto, abych zde mohla poklidně žít," říká.
Francie, ve které žije odhadem pět až šest milionů muslimů, původem především z někdejších francouzských kolonií v Maghrebu, má dlouhou sekulární tradici (zlomem byla odluka církve od státu v roce 1905) a je evropským průkopníkem v zakazování náboženských symbolů.
Již v roce 2004 byly náboženské symboly (včetně těch křesťanských či židovských) zakázány ve státních školách. V roce 2010 pak následoval zákon zakazující zahalování ve veřejném prostoru. Oba zákony byly od počátku vnímány jako namířené proti muslimům. Obdobné normy byly přijaty i v Belgii a v Nizozemsku.
