Ministryně britské vlády dala před několika dny starostovi tchajwanské metropole Tchaj-peje hodinky. Běžné gesto dobré vůle ale nedopadlo tak, jak mělo - nechtěně tím porušila místní kulturní normy, protože hodinky jsou pokládány za předzvěst smrti. Které dárky by tedy měly být tabu?
Když ministryně dopravy Susan Kramerová věnovala starostovi Tchaj-peje jako dárek hodinky, jednoduše tím sledovala obvyklý diplomatický protokol. Výměna dárků je při podobných cestách do zahraničí běžná, ale kulturní normy se zemi od země liší - a do této pasti se baronka Kramerová chytila.
Dát někomu v čínské kultuře hodinky je špatné znamení naznačující, že dotyčnému vyprchává jeho čas na zemi. Starosta se tomu sice zasmál, ale baronka se omluvila s tím, že "člověk se každý den naučí něco nového". Nicméně se zdá, že její úřad opomněl přečíst si kteroukoli příručku o etiketě, které obecně radí udělat si před vybíráním daru malý průzkum, a vyhnout se tak základním chybám - například koupi whisky abstinentovi či čokoládu osobě držící dietu.
Britský odborník na etiketu William Hanson uvádí, že většinu diplomatických darů "domlouvají obě strany předem"; i tak by ale podle něj měl předem proběhnout malý průzkum.
Chyba britské ministryně není nijak zřídkavá. Pohybovat se v minovém poli odlišných kultur může být stejně složité pro diplomaty jako pro podnikatele. Co je v jedné zemi ceněným darem, může v jiné představovat hrubou urážku.
"Darovat ceremoniální meč je v některých částech Afriky symbolem moci; ovšem například ve Švýcarsku na něj mohou pohlížet jako na symbol agrese," vysvětluje Hanson.
Některé věci jsou ale neměnné. Prakticky všechna kulturní tabu se točí kolem smrti, a to bez ohledu na místo. V Číně je za nešťastné číslo pokládána čtyřka, protože výslovností se podobá slovu "smrt". Číslo osm je ale dobré, protože zní podobně jako "bohatství".
V Británii se všeobecně nedávají jako dárky nože, protože by - podle pověry - mohly odříznout přátelství. Obdobně v Japonsku darování nože kolegovi může vyznít jako nabádání k sebevraždě.
Kytice chryzantém je tabu ve Španělsku, protože jsou spojované se smrtí; ze stejného důvodu byste neměli dávat v Británii kytici bílých lilií. Květiny jsou vůbec problematické. Rudé růže, které jsou tradičním dárkem zamilovaných, budou vypadat nemístně na obchodní schůzce. Žluté růže ve Francii obvykle naznačují nevěru - a v Mexiku smrt. A pověra také velí, že byste měli dávat lichý počet květin, ale ne třináct.
Pokud jde o naprosto bezpečný dar, který zaručeně nikoho neurazí, ať jste kdekoli ve světě, má Hanson jeden tip. "Knihy jsou vždycky bezpečné. Když radím společnostem a firmám, říkám jim, že výpravnou publikací o Londýnu či Anglii nikdy nic nezkazí."
