Jak to doopravdy bylo s <span>ukradením Guantanamery</span>

Pátého září uplynulo 100 let od narození Joseíta Fernándeze. Při tak pěkně kulatém výročí se patří zavzpomínat si na tohoto zpěváka vytáhlé postavy s širokým kloboukem na hlavě a v dlouhé bílé košili, který se narodil a zemřel v havanské čtvrti Los Sitios, a zároveň se znovu zamyslet nad otázkou, zda mu jeho píseň „Guajira Guantanamera" ukradli nebo nikoliv.  

Kubánská vláda se s horlivým vlastenectvím nerozpakuje označit vše, co vyloženě nepřispívá k jejím plánům, za spiknutí či krádež (nezáleží na tom, zda se jedná o hudbu, atletiku nebo sportovní medaile). Podle oficiální verze tedy zpěvák Pete Seeger ukradl onu sladkobolnou melodii, kterou si celý svět spojuje s Kubou, Joseítu Fernándezovi.  (Nikoho nezajímá, jestli měl Seeger prorevoluční smýšlení, hlavně že to byl severoameričan).

Raúl Martínez, jeden z vědců Národního muzea hudby, obvinil severoamerického folkového zpěváka Seegera z toho, že v 60. letech nahrál píseň Guantanamera a jako slova přitom použil „Prosté verše" José Martího. Tvrdí, že Kubánec Joseíto Fernández píseň nahrál „mnohem dříve, a to na konci 50. let" (rozhovor s Adou Oramas, deník Tribuna de La Habana, 31. srpna 2008).

Aby své obvinění v době velké obliby této protestní písně nějak doložil, uvádí, že na obalu desky nebyl uveden autor, „jakoby se snad jednalo o anonymní kubánskou lidovou píseň". Na základě toho Martínez usuzuje, že Seeger „měl špatné úmysly. Je totiž jedním ze zpěváků, kteří na písni Guantanamera nejvíce vydělali a stále ještě vydělávají".

Nic však není tak jednoduché, jak to vidí škarohlíd Raúl Martínez - s jistotou lze totiž mluvit pouze o ekonomických ziscích severoamerického zpěváka plynoucích z písně Guantanamera.

Pete Seeger poprvé zaslechl píseň Guantanamera v červenci roku 1961 u táboráku v jednom letním táboře v pohoří Catskills. Píseň byla mezi chlapci v táboře moc oblíbená - naučili se ji od svého učitele Héctora Angula, mladíka ze Santa Clary. Ten ji zase zpíval tak, jak ji slyšel od svého učitele na Kubě, španělského pianisty a skladatele Juliána Orbóna, který její melodii podstatně upravil a vylepšil verši José Martího.

Cintio Vitier připisuje ve své knize „Kubánství v poezii" píseň Guantanamera doplněnou Martího „Prostými verši" hudebníkovi Juliánu Orbónovi. Podle Vitiera se v Orbónově domě na konci 50. let pořádaly besedy, které tradičně zakončoval „velký šílený chór" zpěvem Guantanamery.

Joseíto Fernández zpíval Guantanameru již 40 let předtím. Začal s ní vystupovat ve 30. letech na rozhlasové stanici Radio Lavín; od roku 1941 pak v pořadu „Novinky dne" na stanici CMQ. Připisoval verše o událostech, o nichž informovala „černá kronika" tohoto radioprogramu. Někdy rovnou  improvizoval.

Guantanameru s Joseítem nazpívali nejrůznější interpreti: Paulina Fernández, La Calandria, Benny Moré, Ramón Veloz a další. Nikdy se nezpívala stejně. V každém podání se měnily nejen sloky, ale i melodie.

Přestože Raúl Martínez tvrdí něco jiného, Joseíto začal zpíval Guantanameru s verši José Martího až dva roky poté, co ji po celém světě proslavil Pete Seeger a The Sandpipers. Náhoda tomu chtěla, že se díky tomu stala i putovní hymnou Castrovy revoluce.

Joseítova dcera Migdalia Fernández teorii Raúla Martíneze obviňujícího Peta Seegera z krádeže popírá. Připouští, že se píseň Guantanamera v době, kdy ji severoamerický zpěvák zpopularizoval, „považovala za melodii neznámého autora, a byla tak veřejným majetkem."

Joseíto Fernández, jenž od roku 1929 vlastnil autorská práva na melodii (jednalo se v podstatě jen o 8 taktů refrénu), nicméně pověřil kubánské státní hudební vydavatelství EGREM, aby ho zastupovalo v soudním sporu o autorství písně Guantanamera.

Výsledkem tohoto soudního sporu bylo to, že se v roce 1965 partitura písně Guantanamera vydaná nakladatelstvím Fall River Music, Inc. objevila s dlouhým popiskem týkajícím se autorských práv: „Hudba: Joseíto Fernández. Hudební úprava: Pete Seeger. Úprava textu: Héctor Angulo. Text vznikl na základě básně José Martího." Tak bylo učiněno spravedlnosti za dost v otázce podivného a nepřesného copyrightu „Martí-Angulo-Seeger", který se objevil na albu největších hitů Peta Seegera (Greatest Hits, Columbia Records, 1963).

Pokud bude někdo i přesto naříkat, že Guantanameru Joseítu Fernándezovi ukradli, může se uklidňovat tím, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Velkým otazníkem byl totiž z hlediska severoamerického copyrightu i oficiálního uznání kubánské vlády Julián Orbón, hudebník, který vytvořil melodii této písně a použil verše José Martího. Orbón odešel z Kuby a žil v exilu ve Spojených státech amerických.

Cintio Vitier si může tvrdit co chce, ale kulturní komisaři kubánského režimu jednoduše nemohli ani v nejmenším přiznat zásluhu za tak reprezentativní píseň nepříteli.