Al-Kajda islámského Maghrebu je v oblasti jihu Sahary stále sebevědomější, využívá slabé kontroly centrálních vlád i zanedbávané populace Tuaregů. Zatím se nepotvrdilo, zda stojí i za posledním únosem pěti Francouzů a dvou Afričanů z nigerského Arlitu, kde francouzská společnost Areva těží uran.
Ministr zahraničí Bernard Kouchner je o tom však přesvědčen. "Předpokládáme, že jde o hnutí AQIM, ne-li přímo o ty stejné skupiny (které braly rukojmí dříve)," řekl v rozhlasové stanici Europe 1.
"V sahelské oblasti, stále se rozšiřující, je Francouz terčem," řekl šéf francouzské rozvědky Bernard Squarcini serveru JDD.
Od dubna, kdy džihádisté unesli Michela Germaneaua, nebo přinejmenším od července, kdy jej popravili, je Francie v otevřené válce s al-Kajdou islámského Maghrebu (AQIM). Prezident Nicolas Sarkozy slíbil, že tento zločin "nezůstane nepotrestán". Teroristé zase přísahali pomstu za 22. červenec, kdy francouzsko-mauretánský útok na jejich základnu stál život sedm z nich. Hlavním cílem organizace je svrhnout alžírskou vládu a ustanovit islámský stát.
Záhy poté, co přišlo oznámení o smrti Germaneaua, Kouchner vyrazil do oblasti. Přesvědčoval Mauretánii, Mali a Niger, kde má AQIM nejsilnější pozice, aby nepolevovaly v boji s džihádistickou hrozbou a aby jej společně více koordinovaly.
Paříž trénuje speciální síly prvních dvou zemí, ale je připravena nabídnout ještě víc. Poněkud tím ale sráží dosavadní úsilí afrických vlád, píše Libération. Mauretánie je vůči kajdistům nesmiřitelná od roku 2005 a ještě spíše od nástupu prezidenta-generála Abdela Azíze. Stejně rozhodnutý je Niger, který rovněž destabilizují množící se únosy (včetně Germaneaua) a který byl letos v létě cílem prvního sebevražedného atentátu, který v kasárnách zabil šest lidí. A to i přes nedostačující zdroje státu i armády. Jen Mali, jehož severní oblasti nemá vláda pod kontrolou a jehož armáda je méně ostřílená, se bojí, že se ocitne mezi islamistickým kladivem a západní kovadlinou. Sever Mali, "měkké břicho", považují odborníci za výsadní oblast teroristů.
Al-Kajda islámského Maghrebu je hlavní hrozbou v oblasti Sahelu, přitom ale disponuje toliko čtyřmi stovkami bojovníků. Z poloviny jde o Mauretánce, ale takřka všichni velitelé jsou z Alžírska. Slabé počty ale vynahrazují až extrémní mobilitou a neobyčejným smyslem pro přizpůsobení se, jak ve smyslu geografickém, tak sociálním - velkou oporu mají mezi místním obyvatelstvem, přinejmenším pasivní. Armádám nestačí objevit, že v tom a tom koutě má al-Kajda tábor, musí rovněž najít způsob, jak se tam dostat rychle a bez povšimnutí místních.
AQIM prosperuje v oblasti, která se stala křižovatkou prakticky všeho ilegálního obchodu v Africe - kolumbijský kokain tudy putuje do Evropy, marocký hašiš do Perského zálivu, zbraně pro bezpočet lokálních konfliktů, ilegální imigranti, cigarety, palivo a další a další.
"Je to logika gangů," vysvětluje jeden specialista v Libération. "Kdo kontroluje území, bere si svůj desátek za vše, co projde skrz."
A teroristé objevili ještě další zdroj financí - únosy rukojmích. Buď si přijdou na svoje výkupné, nebo je bez milosti popraví. Koncem srpna si tak skupina Belmochtar - s nikoli bezplatným zprostředkováním místních papalášů - přišla na sedm milionů eur (přes 170 milionů korun), když propustila dva španělské humanitární pracovníky.
Experty však nejvíc zneklidňuje způsob, jakým se fenomén AQIM víc a víc mísí do tuaregské otázky. Islámští fundamentalisté si dovedli získat blahosklonnost Tuaregů, systematicky opomíjených centrálními vládami. Džihádisté platí studny či kupují za dobré ceny dobytek, na druhou stranu už mezi Tuaregy začali i nabírat nové rekruty. A některé z těch nejnuznějších kmenů dokonce vykonávají za AQIM špinavou práci - vyhledávají cíle a někdy přímo rukojmí unášejí, aby je za odměnu předaly kajdistům. Právě takový mohl být i scénář z Arlitu, vyjádřil se Kouchner.
